Únor 2013

motivační

28. února 2013 v 15:31

Smrti si ani nemusíte všimnout
lehce se o vás otře jako půlnoční kočka
a vyplivne vás jako chutnou lehce oslintlou želatinu
vyplivne vás do dalšího podřazení
do těžšího a beznadějnějšího…
pamatuješ na tu nemocnici
ty zvláštní hry
tušil si tam struktury
tajný rozpis hmatatelných pravidel co se přeskupují
ty struktury za viditelným
každá věc je
opticky identická
ale karmicky jinak lepivá
jak to uchopit…
každá věc je na různých úrovních něco jiného
hajzl může být nádoba na sraní - při přestupu to může být oltář nebo centrála snů nebo kdovíco
(kterým pravidlům slouží tahle pravidla?)
a obíhaná a lovení a ztráty a vážení
kam ho přeřadíme
tam prostě exnul
stejně jako mnohokrát
jiná vrstva dortu vás sladce očekává
každý sestup hutnější náročnější bolestivější
odpoledne vystlané tou bolestí odnikud
vzpomínky na život
prázdná vygumovaná místa spálených obvodů
zemřel v křoví u sebe doma a kdovíkdeještě
poznáte to když ty vaše cáry látají dohromady
na další použití
tenhle je ještě dobrej
pár střihů
a
jako novej!
lidské hlasy na přechodnou fázi nahradí syntetizátory
neživé plechové echo vašich blízkých
je to hned
musí se vyvážit a propočítat rovnice života po smrti
je to profesionální a důmyslné
ta péče věnovaná každé titěrné dušičce
i těm méně zajímavým, hi hi - skutečně rovnostářský přístup
inženýři Pračky a jejich převleky
herci co během jednoho představení musí vletět do maskérny stokrát
znavení po dlouhém vystoupení
hulí nasrané cigarety
na chodbách a podmračeně slouží
tady jde o hodně
o co se hraje?
hra za hrou za hrou za hrou…
podřazení před další rychlostí
napověda - temné hučení někdy v noci
musí se umět číst
zvláštní turbína jako motor letadla v dálce chvěje zemí
dá se určit v jaké vrstvě dortíku se právě nacházíte
souvisí to s letadly a přepravou…
mimo jiné…
pohádky na zkurvené mrtvé noci
kdy vás to nechce pustit
a taky nepustí
protože de-fi-cit
nestíhá se umořit ani úrok půjčky
takže Smrt
a ten milej druh
ta tečka vykoupení vypnutá televize
nic pro vás
je to jenom šev - tetřev možná chcípnul
ale
vy

ne

volný verše z hajzlu

20. února 2013 v 9:35 PPP jako kamarádka nebo protivník?
...tak zase vím, jaký je to dýchat s tebou za krkem,
kam mě lehce hryžeš pokaždé
když nad mísou se skláním
a kde mi cuchcáš vlasy,
tak správně nahoru,
aby se nic nepoznalo
nezamazalo
nepotřísnilo.

A jak se potom vztekáš, když jen tak hledím dolů
na vodní kámen a zbytky něčích výkalů,
veřejné záchodky - co chceš...
k tomuhle se přidávat nebudu!

A vůbec se už nebudu přidávat zpátky k tomu,
že po mě bude někdo někde něco vidět
cítit,
nebo dokonce uklízet.

Jedeš v tom trochu sama,
to spolu má už trochu jiný rozměr.
Vážím si každé chvíle s tebou,
a nejvíc těch, kdy se na tebe můžu dívat
jak trucuješ v koutě nebo těch,
kdy mi sedíš v očích
a já zas visím na dveřích ledničky a brečím a brečím a brečím
a ty se mi drápěš z očí a chceš a chceš a chceš...
a místo toho padáš a padáš a padáš, s každou slzou kterou dávám pryč ty padáš dolů
a pak se bílé dveře zavřou a je klid.

Já si otřu obličej, v břiše mi neexploduje hlad, ani otrava, a tebe sbírám mopem z podlahy.

Jednou bych ti chtěla poděkovat doopravdy. Zatím jsem to udělala několikrát a asi jsem to nemyslela dostatečně upřímně,
asi jsem měla rozbalit i těch pár malých balíčků, které jsi mi nechala pod polštářem když jsi naposledy odcházela.

Vážím si každé chvíle s tebou,
a nejvíc těch,
kdy spíš, a já můžu fantazírovat o dni,
kdy tě chytím za ruku a odvedu do míst,
odkud se ke mě nebudeš moci vrátit.