Leden 2013

na tři skoky v Brně ...9.-10.1.2013

17. ledna 2013 v 21:54 deníček
V bodech, protože na vše ostatní už mám dostatečné možnosti osobních přenosů...

  • Přijela jsem do Brna a bylo to spíš jak na návštěvu. Pocit, že se můžu nechat unášet davem lidí, změtí zvuků a barev, hoven na chodníkách a smradem z aut a autobusů, aniž by to znamenalo ohrožení. Žádné přečerpání limitů sociální interakce nehrozí, protože je Brno jen pomíjivým faktem.
  • Po dýl jak roce jsem seděla v hospodě s mámou. Pozvala jsem ji na sýrové prkýnko a pivo do místní restarurace. Placka s Karlem, vysvětlování efektivnějšího balení cigaret a finální hláška "já jsem jenom unavená...aby sis nemyslela, že jsem něčím sjetá, jestli to tak vypadá." Vnitřně je mi z toho ale dobře. Po dýl jak roce jsem mluvila o tom, co dělám, co bych ráda dělala, a prostě nijak nepokřivené povídání. Cestou domů smích.
  • Brněnské podzemí je fajn.
  • Seděla a propovídala jsem čytři hodiny s dědečkem v kavárně, a přestože se mi i přes snahu nepodařilo dostat z filmového plátna, na kterém to celé setkání probíhalo, reálně padlo velké množství důležitých sdělení. A taky velké množství blbůstek a jen tak povídání, což je úžasné!
  • Chtěla bych se do Brna vracet v dobrém a odjíždět taky v dobrém
  • V noci jsem nastoupila do špatného rozjezdu.
  • Pohledy jsme rozpárali zas další kousek dýmu. Strukturou stále více připomíná babiččiny záclony, líně se proplétá zbylým vzduchem a vyvstává otázka, co se stane, až...
radši si zapálíme další cigaretu.
A já se budu dívat radši více za okno, kde
měsíční svit proráží vratkou stěnu kouře
co z komínu se valí jak krev z cév
a pak to trochu bolí.
Ještě si nalijem čistého vína, za přijatelné platí cokoli, co není vina, co v danou chvíli netíží
a nebolí... zbude jen kocovina.
Jsme svý obrysy stínu stínů táhnoucích se podél zdiva,
krátká trvanlivost žití

popraskaná omítka a plíseň, tíseň ze světla
a dotrhaný pletiva -
kašlu na naše (z)vratké zbytky bytí.

modlitba ke konci...prosincový den, kdy foukal jarní vítr, nebyl žádný sníh a měla jsem zelený svetr, 2012

6. ledna 2013 v 12:05 deníček
Bože dej,
bože dej mi sílu,
ať nevidím, ať necítím, jen rostu. Posiluj moji víru,
že Zem se dobře otáčí.
Já chci sbírat listí ve větvích, co neopadal podzim
fouká vítr...

Hmyz se páří nad klasy
uschlých travin, nechci znát
přesné časy kdy byl jsi, anebo nebyls sám, sama to znám, nezapíšu ani větu dál, slunce svítí radost mám, z větve padám
pampadam...

Hádanky štvanice!
Kdo bude nebude,
co po nás zbude?
Šrouby se protáčí, nemám hmotnou sílu
na kmeni v letokruzích spočítám
sliby do očí, a kolikrát ses mračil,
mraky z nebe posbírám, pedál života jsi stlačil
nadoraz.
Jedu na dvacet a dýchám, odspodu se opět sbírám
kružnici dna vytáčet nestačím, tlačím na ruční páku
náraz do stromu! Těla ve vzduchu!

Dopřej mi sluchu!


Jsem jak ryba na suchu

Neznám svoje místo
a tak močí
kropím kořeny nemám
vláhu, zas sliby do očí
a pak je prázdno...
místo jistot
pivem zchladit žáhu
a Zem

se stále otáčí
a já

a ty
a Zem se stále otáčí

a já
a Zem
a ty

a Zem se stále otáčí
a ty

a já

a Zem

amen.