Duben 2011

ranní setkání

26. dubna 2011 v 7:59 deníček
Kolem šesté ráno jsem byla vyvenčit psa. Původní plán byl dovést ho do výběhu, odvodítkovat a dát si tak dvacetiminutové leháro na lavičce pod pláštěnkou (nejsem na tom zdravotně úplně nejlíp a poslední dva dny, mám pocit, že na mě leze nějaký bacil, takže takovéhle přetržení spánku a následný pohyb v dešti není úplně ok).
Hned pod barákem na cestě k výběhu jsme potkali psího mladíka v plné polní, který nám ukázal jak zuby a hlasový rozsah, tak i výšku, do které dokáže odhrabat trávu, a protože my jsme nekonfliktní hipízáci, pokrčila jsem rameny, dala znamení a odbočili sme doprava a dolů.

Příjemně mžilo a povrch cesty byl přesně tak klouzavý, abych se musela opravdu probudit a aktivovat svoje záložní pohybové dovednosti (možná lepší jak obyčejný budíček a rozcvička. takhle rychle jsem vzhůru už dlouho nebyla!).
Se psem na vodítku to stejně byl trošku lístek na smrt, tedy jsem zariskovala pokutu a odepla vodítko.
Pes utíkal a já o kus za ním předváděla tanec dodělávajícího jezevce na diskotéce. Nenadávala jsem nahlas.

O několik desítek metrů dál už zurčel potok ve vybetonovaném korytu, mezi zelenajícíma se stromama vykoukly paneláky a pod nohama jsem konečně ucítila pevno. Pes nikde.
Orientace podle pohybu.
Hned za zátočinou koukám, že pes si našel nějakou společnost, mezi keři cosi běhalo a šustilo, sem tam jsem zahlédla i kus "svého" psa, jdu blíž a blíž a říkám si doháje doháje doháje...a stádo ovcí...

V prvním momentě jsem se zastavila a místo abych začla okamžitě odvolávat pana psa, který způsoboval docela veký chaos jak mezi ovcema samotnýma, tak v jejich hlídači (nějaká borderkolie či co), nechala jsem hlavou proplout několik myšlenek a vůbec...jsem si něco prožila. Pak jsem začla pacifikovat psa, což znamenalo i objevení a pozdravení "pasáčka" (pán něco mezi třiceti a čtyřiceti sedící na kanálu s knížkou pod deštníkem).
Pasáček zvedl oči od knížky, a řekl, že to nevadí.
A já jsem stála, držela pana psa na vodítku, koukala na ovce, které se přimkly do bezpečí kolem pasáčka, koukala na paneláky cca 350m vzdálené, koukala na hlídače, který si to fakt dával (asi nejlepší honácká práce, co jsem zatím viděla), na malá jehňátka, znovu koukala na paneláky, a pak jsem už jen koukala a koukala a bylo mi strašně dobře a hlavně jsem zase VĚDĚLA a pak mě pes odtáhl dál do Údolí oddechu...
...

Původně jsem chtěla napsat jídelníčky a nějaké další věci, ale po tomhle ranním setkání mi to přijde tak povrchní záležitost, že se asi spíš uchýlím k mlčení, a pokusím se dostat k netu někdy v týdnu při nějaké výpravě do civilizace.
...

Hodně dlouho jsem měla problémy s knížkama od Paula Coelha. Když jsem dostala Valkýry na Vánoce, začlo to dávat smysl a dnešní ráno jsem zase o kousek dál....

počty před odjezdem

26. dubna 2011 v 7:58 PPP jako kamarádka nebo protivník?
Zase malé reapitulování véceméně číselné, takzvané předodjezdové...

Dnes je to šedesátý sedmý den, kdy jsem zcela bez chemie. Za tohle si gratuluju, protože začínám mít pocit, že už snad nehrozí, že by se začlo zase "fetovat". I když ještě klidnější budu, až přejde měsíc ještě jeden (to říkala paní v Anabellu, že tak ty tři měsíce se dají brát jako správný ukazatel toho, že to má nemocný pod kontrolou).
Jídelní kiksy od těch tří po sobě jdoucích experimentů nebyly žádné.

aktuální váha:
dnes 63,1kg ráno (63, 8 kg včera večer - zvážila jsem se, abych to měla jak porovnat)

míry:
k 18.4.:
pas: 76,5cm
břicho (přes pupek) - 81cm
boky: 96cm
zadek: necelých 100cm
stehno nahoře: 55cm
stehno dole: 44cm
lýtko: 35,5cm
paže: 27cm

ke dnešku:
pas: 75,5 cm
břicho (přes pupek): 82cm
boky: 95cm
zadek: 99,5cm
stehno nahoře: 55cm
stehno dole: 44,5cm (a je tam SVAL :-) )
lýtko: 35cm
paže: 26,5cm levá a 27,5cm pravá (a je to taky o svalech, jsem pravák, takže ehm...budu cviči víc na levou)

pohyb za minulý týden:
každý den průměrně 50x cvik na břicho, zadek a ruce, průměrně cca 5min cvičení a protahování, a taky cvičím denně 5min na záda (aneb napravuju defekty ze špatného sezení :-/ )
něco mezi 50 a 60km v terénu
1h kickbox
8km na inlinech s kočárkem :-)
nějaké švihadlo

...jím různě, sladkosti se objevují, ale nijak mě to výrazně neštve, protože nejde o žádné přejídání, ale o takové věci jako ujezení veliknočního perníčku ze stolu, tyčinka od kamaráda ke kafi atd.
Ráda bych ale sladké snížila, což vzhledem k tomu, že valíme na hrad do lesů, asi nebude problém. Pochybuju, že tam budou k dispozici čokolády a podobné vymoženosti :-)

Nechci kvákat, ale přestože vím o pár věcech, které budou dělat nepříjemna, vím, že budu brzo vítěz a ppp zmizí úplně.


Velkonoční pečení

23. dubna 2011 v 19:40 MAXmišmaš
Tak jsme s Inuš dokončily hlavní Velikonoční jedlé ozdoby stolu, bolí mě břicho z polev, které jsem poctivě ulizovala, ale stálo to za to :)
Teď už zbývá jen spousta perníčků a hraškových sušenek...

beránek 1 (maskovaný):


beránek 2 (na "výletě"):


Zajíček :


a Velikonoční hovínko :


a moře klidu...

22. dubna 2011 v 21:50 pod čarou...
...a ono nepršelo...
...

Nu, takže po tom dopoledním vypadávání sem si řekla, že přece takový máslo nejsem, a že je třeba neteoretizovat ale činit.
Takže jsem napsala dědovi esemesku a pak jsem promluvila s oblohou. A protože byl hovor příjemný a moje obavy o dědu menší (menší větší prostě jsem neměla strach, že umírá na nějakou srmtelnou nemoc, o které nám neřekl), vyjela sem s čudletem do toho krásného dne nakoupit suroviny na velikonoční beránky a podobné srandy, bordel nebordel, babička nasrat! Čudle i já jsme se začaly v bytě vyloženě "vysírat", nebylo co řešit...
Během cesty jsem si vypracovala pracovní postup, kterým zvládnu zpacifikovat ten chaos doma, a když jsme se podruhé vracely do krámu (vajíčka vajíčka...jak je nejím, tak je většinou nekupuju), řekla jsem si, že se na nějaké pulírování vlastně můžu vykašlat, že za dva dny stejně čudle mizí s Otcem, a za tři dny i já, takže budu mít den volna na to zapracovat a uklidit pořádně a vklidu.
Tedy jsme se po návratu vrhly na kuchtění, během kterého jsem v duchu popřála babičce i sobě hodně štěstí a stávající nepořádek sekládala do "basic line".
.
Beránky, "zajíčka plus" a Velikonční hovínko (taková ta věc, která se upeče, připeče nebo spálí na dně trouby, když se forma naplní moc, a těsto z ní vykape) nakonec upekla sestra, Inka mi pomohla udělat těsto na perníčky a vykrájet zázvorky.
A já jsem našla konečně jídlení zápisky a svůj deníček (dokumenty, úřední lejstra a knížku na vrácení do knihovny nikoli :-/ ), ale nemám čas na přepis (omluva hlavně panu doktorovi :-(....), protože mám v ledničce kotel těsta které musím zpracovat a upéct, aby měla Inka zítra co zdobit a pojídat a třeba i odvést na Jih bábě a dědovi na ochutnání.
Sednu si k tomu ve dnu mezi odjezdama In a sebe, stejně bych měla a chtěla napsat něco vážného, takže to svrznu naráz.
.
Babička tentokrát (ne)překvapivě držela pusu v rámci možností, žádný konflit nebyl. Pár pokusů proběhlo, ale protože jsem měla pořád plné ruce (většinou i doslova) práce, neměla jsem prostor pro to nechat v sobě nechat narůst prakticky žádné pocity.
Těžká ignorace.
.
A když se pak objevila matka, dostala jsem konečně nějaké konkrétní informace o dědovi.
Úraz po pádu s kola. Nějaké fraktury v običeji, nějaké další zranění, ale nic života ohrožujícího. Doktory nemám ráda, co se týče dětí a sarých lidí (tady se jedná spíš o jednotlivce mě blízké, k nějakému komplenímu soucitu vůči raptorům jsem se nedopracovala a ani nemám tu potřebu) jsem nedůvěřivá tuplem, takže doufám, že se dá děda co nejdřív dokupy.
Pochybuju, že bude stát o to, abych za ním přišla, ale myslím si, že ta zpráva, kterou jsem ráno poslala dala dostatečně najevo, že si přeju, aby byl vpořádku.
...

btw. venku bylo dnes krásně a opravdu HODNĚ teplo, moje mikina zafungovala trochu jako Priznicův zábal, takže dneska jsem určitě vypotila aspoň půlkilo tuku :-D...

echm

22. dubna 2011 v 11:42 pod čarou...
dneska budu blinkat pytloviny...

jsem trošku mimo. Trošku hodně nezvládám uklízet a zároveň se věnovat čudleti. Chvílema cítím vyloženě haprování v mozku, nemyslím, myslím, nemyslím...Trošku víc jsem vytočená z toho, že mi sestra opět pobrala věci, a tentokrát to zašlo tak daleko, že je brala z věcí v kolárně, což mi způsobuje kraťučké, ale velmi silné záchvěvy histerie a vzteku současně.
Vůbec nevím, co všechno tam prolízala, mám tam krom oblečení taky knížky a svoje věci nachystané na odvoz do Nebrna, dělá se mi nevolno z toho, jak automaticky se toto děje (neb tam vklidu zanechala svou zmuchlanou mikinu), a přemýšlím, jestli to řešit hnusně nebo nijak nebo jak...
Nemůžu najít svoje letní šaty, nehorázně mě rozčiluje jak čudle POŘÁD něco povídá, jsem nesoustředěná, všude se mi válí hordy oblečení, nemám dostatek vakuovacích pytlů a v rámci několika nastávajících hodin se má objevit babička....

Říkám si, že takhle po půlhodinách, hodinách usednout ke stolu, otevřít noťas a něco namlátit do klávesnice, je lepší než čím dál víc nervozním hlasem stronovat každý zvukový projev čudlete obsahující více než tři věty...

Možná by stálo za to napsat seznam věcí, kvůli kterým bude babička dělat pekla, a pak je porovnat se skutečností.
A venku je tak krásně, a já nemůžu jít ven a čudle taky ne, protože musím uklízet oblečení a nejde mi to.

Velký Pátek jaksepatří...

postupující jaro

20. dubna 2011 v 22:57 výlety (obojím způsobem) :)
docela mě sere, že se mi nedaří fotit moc dobré "přírodní úkazy"...

klasické jaro na kraji města:


stromy kvetou


pavoučci soukají sítě


ptáci na to čučí a zpívaj




lidi vyhazují staré krámy


které se stávají součástí přírody

a tak je to každej rok.

aspoň že už se zelenají i Drzouni, takže bude co fotit, čichat a tisknout v dlani....



flower power

20. dubna 2011 v 22:32 výlety (obojím způsobem) :)
a tady prostě...jaroooooooooooooo :-)






počítání - čistě fyzická záležitost

19. dubna 2011 v 22:58 PPP jako kamarádka nebo protivník?
Omáčková slova opět vyprodaná.

Dneska u nutriční, dneska následné měření na jakémsi bodystatu nebo co to bylo za příšernost. Spousta číslelných údajů (dobré je, že moje včerejší antinumbers nálada drží :-) ), a další spousta pro mě důležitých informací o mě.

Začnu jídlem.

Zcela zjevně mi chybí bílkoviny!!!

Vzhledem k tomu, že bych chtěla pracovat na "přeměně" tuku ve svaly, je naprosto nezbytné, abych pojídala tofu, tempeh, luštěniny, hodně tvarohu...
Tušila jsem to, ale (moje demence) nebyla jsem schopna se k tomu dokopat pro svoje strachy z kj atd atd, prostě demence.

Sladkosti můžu opravdu s klidem zakázat.

Opravdu není třeba sladkosti jako takové mít v běžném jídelníčku. Např.palačinky nebo bebečka (moje nejčastější snídaně) jsou zcela dostačující.
Když jsem se ptala na "snesitelné" množství sladkostí za den, nutriční řekla, že třeba hrstka sušeného ovoce, nebo pár čtverečků hořké čokolády stačí, ale vyloženě POTŘEBA těla je NULOVÁ.
Tedy člověk může být zdravě živ bez sladkostí, nic se tím nestane.

Ptala jsem se na ty chvíle, kdy vyloženě tělo CHCE sladké a nemyslím svoje emoční zkraty (protože ty jsem vnímala pořádně až během těch tří dnů). Mimojiné tyhle potřeby sladkého má spousta holek třeba i tady na blogách. Nemají hlad, ale vyloženě potřebu sladkého.
Já jsem to u sebe vnímala tak, že tělo nějaký ten rychlý cukr prostě potřebuje, takže dává signály. To, že si to neutnu zavčas a cpu se dál, je věc druhá. Řešila jsem ten impuls z těla.


Tady jsem se dozvěděla hodně zajímavé věci. Třeba to, že tělo opravdu vydává signály pro rychlé cukry, ale není to proto, že je potřebuje, ale protože se nachází ve stavu "metabolického stresu" a rychlé cukry jsou dostatečná bomba na to, aby se na chvíli stres zmizel...

A teď trochu srozumitelně:

Jím málo! tedy moje tělo potřebuje cokoli, čím se zahltí. Sladké znamená spousta možností pro uložení tuků do zásoby, které metabolický stres "vyrovnají".

Metabolický stres je způsoben tím, že můj denní příjem (po dobu víc týden) neodpovídá mému bazálnímu metabolismu.
Metabolický stres znamená, že moje tělo trpí nedostatkem, a proto ukládá všechno, co může.
Metabolický stres znamená, že hubnout zdravě nemůžu.

Laicky řečeno: kurvím si tělo.
.

Co dál...Můj bazální metabolismus je cca 1448 Kcal denně, což dělá 6062,8 KJ denně, počítám-li správně.

Co too je bazální metabolismus?
Je to energie, kterou spálím já sama sebou (zcela vklidu a přirozeně).
Pokud se započítá veškerý pohyb, cvičení, nebo i obyč domácí práce atd atd, bude to číslo ještě o něco vyšší, ale to není tak podstatné, důležité je, že bych měla do sebe denně dostat těch cca 6000KJ, abych byla ok a nekurvila si tělo.
Pokud chci něco zhubnout, měla bych si dávat sakra pozor, abych se pohybovala v cca 6200KJ denně.
ehm ehm....chrchly chrchly....

Když sme koukaly na moje jídleníčky, shodly sme se, že se pohybuju celkově kolem 4500KJ, a že se postupně zvyšoval důraz na to, aby bylo CELKOVÁ (tedy ne jen ta spočítatelná) hodnota co nejblíž 4000KJ, což je...logicky...špatně!
Tedy můj hlavní úkol je: zvýšit příjem aspoň na 5000KJ spočitatelných denně.
Nebudu si hrát na hrdinu, dělá se mi z toho nepříjemně, před očima nevidím vůbec spokojené tělo natož hubnutí, ale tloustnutí a ...STOP, o tom to je. :-D...
A´t už si myslím cokoli, jdu do toho, min imálně proto, abych viděla, co se bude dít.
...

A další čísilka:

v těle mám celých 16,1 kg tuku, což značí index tuku : 24,5 % , a z čehož taky vyplývá, že moje "čistá" hmotnost je 48,3kg...
a to je....nechutné !!!!
Původně jsem chtěla probrat nějaké normy s ženskou, která mě to měřila, ale když sem viděla výsledek, rudá jak rajče jsem poděkovala, zaplatila, vykřečovala úsměv číslo sedm (univerzální společenský) a vyfičela.

Doteď jsem upřímně neměla odvahu něco o normách hledat, uklidňuju se tím, že jsem kdesi četla, že u žen je norma 18-30%...ale je to jen chabá "útěcha", a jediné, co mě uklidní doopravdy bude chvíle, kdy se půjdu podruhé "změřit" a uvidím, že se mi tuk snížil aspoň na 20%, a samotná tělesná hmotnost o moc nepovyroste...
WTF?
...

Nutriční mi doporučila (vzhledem ke způsobu, jakým cvičím), že můžu po cvičení pít nápoj, který bude obsahovat i nějaký protein, a pít ho takto do té doby, než se v jídelníčku budou objevovat dostatečné bílkoviny.
Mělo by to napomoct stavbě svalové hmoty a její přeměně z tuků.
Mě to teda zavání chemií... a mám z toho rozporuplné pocity. Po zkušenosti s "opravdu pomocným pangrolem a spol"...
Na druhou stranu si říkám, že jestli existujou takovéhle nějaké vitaprotein pitíčka, mohla bych tím částečně vyřešit i nějaké vitaminové pilule, co denně zobu, a tím zabít hodně much jednou ranou.
...

No, a jinak můj dosavadní jídelní plán se trošku změní
Druhá večeře se posunuje na 20:00 - 20:30 (kdo trpí představou, že po 19h by se nemělo jíst, asi se plete. Mě samotnou nutriční překvapila, ale prý je to čas dobrý, vzhedem k tomu, v kolik chodím spávat.)

A neměla bych pít tolik zeleného čaje. Optimální množství je 2 hrnečky denně.
...

Takže usrkávám heřmánek a přemýšlím...
Je mi vcelku dobře, akorát mě silně pobuřuje ten tuk v těle. O tom jsem přesně včera psala. Moc si nedávám, že opravdu cítím nějaké svaly (oproti minulosti sakra svaly), a stejně je celá čtvrtka ze mě sádlo.
Vyloženě nepanikařím, budu dál cvičit stávajícím způsobem, zařadím bílkoviny, vlákninu a případně protein, a hlavně se budu modlit, aby to mělo nějaký efekt

o měsíc později

19. dubna 2011 v 0:28 PPP jako kamarádka nebo protivník?
Minulý úplněk jsem cosi řešila v lese, vynesla důležitá slova na papír i do vduchu, směřovala je do ohně a země a nakonec je nechala rozpustit ve vodě.
Dneska je měsíc zase kulatý a já si říkám "doháje, proč tady řeším věci, které jsou vlastně vpořádku?!?"...

Prakticky všechno, co jsem před měsícem chtěla, se splnilo, a já si povrchně cloním oči, jen jen abych to neviděla. Absurdní komedie o dvou nohách - tak si připadnu...

Míry a váhy:

ke 13.4. to bylo:
pas - 76cm
břicho (přes pupek) - 85cm
boky - 95,5cm
zadek - necelých 100cm
stehno nahoře - 54,5cm
stehno dole - 44,5cm
lýtko - 36cm
paže - 27cm

váha: 64kg


ke dnešku 18.4.:
pas: 76,5cm
břicho (přes pupek) - 81cm
boky: 96cm
zadek: necelých 100cm
stehno nahoře: 55cm
stehno dole: 44cm
lýtko: 35,5cm
paže: 27cm
váha (kolem 14h) : 64,3kg.

pohyb za uplynulý týden:
8km v terénu,
cca 10h zeměděsklá činnost a manuální práce,
6h aktvní úklid,
1,5h kickboxu,
každý den průměrně 50x cvik na každou partii (jeden den to bylo i 200x, a pak druhý den třeba nic)
švihadlo obden
a všední domácí práce (vytírání, nějaké to mytí nádobí, žehlení, lítání s čudletem po venku

jídlo: různé...
...
Seru na čísla!!!
....
Dneska sem si uklízela ve skříních a uvědomila jsem si, že většinu oblečení mám třeba 2, 3 nebo i 4 roky. Stále je nosím. Padnou mi. Někdy je něco volnější a někdy akorát, ale stále to můžu nosit.
Vršky jsou většninou vel..38, gaťata mám převážně 40, nějaké 38, sem tam 42. Ty čtyřicetdvojky prakticky využívám na ven na lítačku, protože jsou mi volné a nemám pásek. Jednu dobu jsem nosila převážně 42, ale pak jsem se většiny hadříků této velikosti zbavila, rozdala...a od té doby ani žádnou čtyřicetdvojku nekoupila (nepočítám sekáčové úlovky, kde je mi číslo prakticky jedno, nejsem-li v tom napresovaná nebo mi to nepadá přes zadek či neplandá pod kolenama)
Co z toho vyplývá?
Že se kurva tady celé roky stresuju JEN kvůli tomu, JAK moc jsem povolená nebo zpevněná. O nic jinýho nejde. Protože váha neurčuje to, jak vypadám.
Oblečení je vlastně ideální ukazatel...
Pocit lehkosti nebo těžkopádnosti je věc druhá. Ty všechny srance, které sem si prožívala/prožívám kvůli těmhle dvěma pocitům, jsou neoprávněné.
Protože existuje jediná cesta k tomu, cítit se lehká nebo těžkopádná, a to je pohyb.
Tak.
Třeba dneska se cítím dobře. I když mám o čtyři kila víc, než je můj "ideál". I včera jsem se cítila fyzicky dobře, i když jsem se přejedla.
Proč?
Pohybuju se dobře, když se "zpevním", vyloženě "rozsol" prakticky nemám. Cítím svaly na břiše, na zadku, nohy mám taky vpodstatě pevné (až na vnitřní stranu stehen :-/ ), ruce se tvarujou, takže...
Rozsvítilo se mi?
...
Minimálně poslední tři čtyři roky se všechny změny na postavě odvíjejí pouze od toho, co dělám. Když jsem šíhlejší, vlastně štíhlejší nejsem, jsem jen zpevněná. Centimetry navíc jsou povolené centimetry zpevněné.
Když jím dietně, můžu být "tučná" úplně stejně, jako když jím normálně, protože mám postavu rozloženou po slovansku.
Co z toho vyplývá?
...
Cítit se fyzicky dobře už pro mě neznamená "být štíhlá" nebo "být hubená". Cítít se fyzicky dobře pro mě znamená zvládnout odnést těžký náklad v rukách, položit dlaně na podlahu zestoje s nohama u sebe, udělat most a "zapérovat" v něm, při chůzi se netřít tukama na stehnech o sebe...
Ne, nechci začít cíleně chodit do fitka nebo každý den dávat 200 cvikové sady.
Aktuálně chci vycvičit ty povolené partie, a dál si je "jen" udržovat dle potřeby.Tak, abych byla "měkká", ale "netučná".
Což znamená třeba ráno se trochu rozhýbat, rozproudit krev a energii po těle, večer se protáhnout a když to přijde, zaposilovat.
To si myslím je to, co tady už pár let porůznu obcházím, a pokud jsem se mohla hlavově co se PPP týče uzdravit, stalo se tak právě dnes.
...
Ten úplně prvotní impuls přebrat si to takhle byl, když jsem si vzpomínala na svůj hovor s Monou před odjezdem.
Nepamatuju si přesná slova, ale bylo to o tom, že mi nikdo z mých bývalých přítelů (ať už byly "proporčně" štíhlejší nebo ne) nikdy neřekl, že bych měla zhubnout nebo něco podobného, nikdy si na nic nestěžovali, nikdy si ze mě žádný nedělal legraci z toho, že mám prdel nebo nohy...Nikdy nepadlo žádné slovo o ničem podobném (hovory, které jsem vyvolala já nepočítám, a to jsem se stejně žádnou urážku nedozvěděla).
Z Mony si její přítel utahoval, když přibrala pár kilo, a to má běžně kolem 53kg na cca 173cm...
Ten večer, co sme se bavily, jsem se nad tím nepozastavila, ale když jsem byla pryč, několikrát jsem si na to vzpomněla, hlavně v určitých soukromých chvílích.
.
Nevím jak to seskládat ve srozumitelný celek...
Vpodstatě lidi, kteří mi byli nejblíž (myslím nejblíž co do kontaktu, trávení času atd), o mě stáli pro něco, co bylo jinde než v těle. Nebo i v těle, ale v těle takovém, které bylo součástí mě jakožto celku. Pochybuju, že by setrvávali delší dobu s něčím, co se jim protiví nebo je odpuzuje atd. Kromě Jasana tedy.
Žádný z přítelů neměl potřebu mi zahýbat.
Vlastně se mi něco takového stalo 2x, a oboje se pohybovalo na úrovni citové a ne tělesné,
(jednou se jeden začal stýkat s holkou, která měla o cca 10kg víc než já, ale byla vklidu a normální. Podruhé se Václav na pár týdnů zamiloval do Májové, kterou jsem nikdy neviděla, myslím že je mnohem štíhlejší a hezčí než já, ale co jsem pochopila, bylo to hlavně proto, že se nechovala jako semetrika a kráva - Václav mě může opravit, mýlím-li se), což je asi horší, ale vzhledem k mému fungování se není čemu divit (je to hrozný psát, ale je to tak. Ze začátku pohoda, velice vyrovnaná slečna, která po pár měsících začne "bezdůvodně" labilnět, chovat se jak Pí...atd), to se asi nedá zvládat....
Doma mi taky nikdy nebylo řečeno nic o tom, že bych měla shazovat, ani když jsem měla plnější období.
Jediné počitatelné poznámky pocházely od blízkých kamarádů (mužského pohlaví), kteří mi často během osobních hovorů říkali, že jsem nějak hezká a zvláštně přitažlivá, i když nemám takové ty "perfect" rozměry.
Takže...
.
Všechny moje sračky ohledně těla byly/jsou projekce hnusu vevnitř. Nedokážu se vidět asi reálně, ale možná že moje tělesná shránka prostě není vyloženě ošklivá.
Zatím se můžu pohybovat v mantinelech " i když si sednu, rozkydnou se mi nohy, ale když si stoupnu a kráčím, netřesou se mi" nebo "když sedím, mám ohrnuté břicho, ale když ho zatnu, je to jen málo tuku, co se třepotá", ale i tohle je pro mě teď dost významné.
...
Děkuju tímto Moně za všechno.
...
Co budu dělat dál:
zbavovat se ppp. Držet plán. Když dojde na chutě, dlabat odpočítanou zeleninu. Když přijdou sračky, mít sračky (a oni přijdou ve chvíli, kdy si řeknu, že jsem fakt tlustá a hnusná a musím to radikálně řešit.). Bojovat se sračkama.
Snažit se pracovat na těle tak, aby se zpevnily tuky, nedostat se ale do fáze, že budu chodící sval (to se mi nelíbí a odpuzuje mě to, chci být prostě holčičí a ženská s tím, že mám nějakou fyzičku). Vejít se pohodlně do velikosti 38-40.
Snažit se víc fungovat a nedělat nepříjemna.
...
mmch nedávno jsem seděla na kafi s holčinou, která má tak 80kg, velikost oblečení kolem 46, a tahle holčina si vestoje přitáhne nohu skoro k rameni, když se ohne, položí si hlavu ke kolenům, udělá skoro provaz...
...
Zítra mám v Anabellu schůzku s nutriční, takže (za pět minut dvanáct) dostanu zase nějaký dobrý řád, rady a informace.
25.4. se zvážím a změřím, a pak se uvidí.

malý vzkaz z bitevního pole II.

17. dubna 2011 v 22:57 PPP jako kamarádka nebo protivník?
Děje se zase děje...

Správná slova, která umí vytvořit omáčku bez hrudek jíšky stále nenacházím, ale i hrudkama může být člověk živ.

Dneska jsem se emočně "přejedla", po včerejšku a předvčerejšku bych to nazvala "do třetice všeho dobrého", wc jsem tentokrát nenavštívila, ani jsem o tom neuvažovala, potřebovala jsem si zase jen něco prožít doopravdy.
Odpověď na otázku PROČ nemám úplnou, snad jen něco ve smyslu "že co tě nezabije, to tě posílí", a "pouze hlubokým prožitkem se dostaneš k hloubkovému řešení".
Cvokař viděl v pátek pokroky, já se k tomuto nevyjadřuju.

Můj plán pro nadcházející dny (dneškem započato):

Všechny mimoplán žravky (už mám docela jasno, že se pasu na sladkém) si spočítám a převedu do zeleniny. Při další potřebě "emočně se nasytit" spořádám místo sladkostí napočítanou zeleninu.
Při dalším (přeju si, aby nebyl) "kiksu" si sním zase sladké, to spočítám, a převedu na zeleninu, kterou spořádám při daším a brzo to prostě přestane, protože množstevně to je docela kotel (třeba takové kilo okurky= pouhých 520KJ...hm...chuťka), takže jeden sladký úlet zvládne pokrýt zhruba dva zeleninové...

Je to trochu masochismus, ale bude to fungovat, protože jsem si vyjasnila, o co mi vlastně jde ve spojitosti s jídlem, a VÍM, že ani tři kila zeleniny to nevyrovnají, a tedy nebude za co se schovávat, akutní nedostatek něčeho budu muset řešt jinak a budu se hýbat dál...
A jako bonus tělo nebude dostávat jen cukrové šoky.

Aktuálně mám "nachystáno" krásných 2346KJ zeleniny (dnešní výstřelek v podobě 1 bebe, 1 krajíce chleba s něčím, 60g okurky, 1 čokovejcete a 2 oplatek), a jsem přesvědčena, že tímto způsobem pokořím tu skomírající stvůru.
Zítra ráno se zvážím, abych věděla, o kolik jsem si zavařila těma třema záchvatama posledních tří dnů, a pak se na váhu podívám až 26.4., kdy budu zase odjíždět na týden do luftu. Totéž s centimetrem.
Bude to nepříjemné, vím že budu míst tendence se vážit nebo měřit, ale je to takový můj "trest", a hodlám si to vyžrat.
Popravdě doufám, že vzhledem k pár dalším věcem, které jsem si během víkendu ujasňovala, se mi pak na váze i centimetru ukážou dobrá čísla.
Dále si nebudu počítat KJ celkově, ale budu zapisovat to, co sním, držet se jídleního časového plánu a počítat budu až před odjezdem dodatečně všechny dny, abych měla představu, v jakém množství jsem se pohybovala.

Necítím se zcela vyrovnaně, protože (a ají se za to stydím) ta úleva a ta čistka v hlavě, kterou jsem si teď natřikrát zažila...
No nic no. Je třeba činit se, a ne marodit.

Se všemi

17. dubna 2011 v 22:41 inspirace
dneska je to trošku potemnělé, ale co už...

...
tělo obepíná kost
a dovnitř
dají mozek a
někdy duši,
a ženy rozbíjejí
vázy o stěny
a muži pijí
přespříliš
a nikdo nikdy
nenajde toho pravého
ale lidi nepřestávají
hledat
hemží se z postele
do postele.
tělo obepíná
kost a
tělo hledá
něco víc než
tělo.

není v tom vůbec
naděje:
všichni jsme ve spárech
stejného
osudu.

nikdo nikoho nikdy
nenalezne.

městské skládky se plní
smetiště se plní
blázince se plní
nemocnice se plní
hřbitovy se plní

nic jiného se
nenaplní.

...S.J.

17. dubna 2011 v 22:35

Sergej Jesenin

Světe můj, ty tajemný, ty starý,
Jsi jak vítr, jen teď ztišený.
Už krk vesnic zmáčkly jako spáry
Ruce silnic svými kameny.

Vylekaně svíjel se a zmítal
Zvonivý děs v chumlu metelic.
Moje černá zkázo, já tě vítám
Vítám tě a sám ti kráčím vstříc!

Město! Město…v rabiáckém střetu
Spílalos nám: "Chcípák! Hned je trop!"
Volookým polím teskno je tu,¨
Dáví každý telegrafní sloup.

Rozhovor

17. dubna 2011 v 22:32 inspirace

Viď, že jsi vraždil kdysi,
že tak mne hladíš?
Žes v duši shořel čísi,
že jak led chladíš?

Divokou láskou, mládím
jsem vskutku vraždil jednou…
Proto se zdá, že hladím
teď lhostejnou rukou a lednou…

I děla: Tebe tak znáti,
jak jsi, to srdce mé zkusí…
Někdo se přec smilovati
nad tebou, ubohý, musí…

prohřát lidským teplem

17. dubna 2011 v 21:29 inspirace
a ze sbírky " Slabikář" zakončím


Prohřát lidským teplem

Vezmou
Kousek světa,
Dají ho
Do kastrolku,
Ohřívají,
Dusí
Ve vlastní šťávě,
Naslouchají
Cituplnému škvíření.

Celý život
Čekají
na karbanátek.

Ale pod pokličkou
Jsou
Rovnice,
Mráz
A plameny.

Anatomie domu

17. dubna 2011 v 21:26 inspirace


Anatomie domu

(Miroslav Holub)

Hned pod ekzematickou,
Oprýskávající pokožkou
Frenetický šepot bab.
Svrbění.

Pod krovem
Kornatění stárnoucího světla,
V plesnivých plicích sklepa
tuberkulóza tmy.

A ani luna
Kapku mléčného antibiotika
Nepodá.

Stěny nedomykají,
Pavlače roní
Krvavé slzy tajemství.

Ale pod vším kostlivčím,
V úžasném ústrojí
Stolů a loží,
Bdění a snů,
Kamen a hrnečků
Teplá tkáň života:

Biosyntéza
Nehmatatelného štěstí,
Biosyntéza
Energie přicházet a odcházet,
Stavět města,
Prát prádlo,
Milovat,
Nenávidět,
Soudit a rozumět.

A to z pokoje do pokoje,
Z buňky do buňky
Neviditelnými vlákny
Koluje paměť pokolení:

Domov.

Dokud je vůbec
Kámen na kameni
A jediný muž
A jediná žena.

Křídla

17. dubna 2011 v 21:25 inspirace

Křídla
(Miroslav Holub)

Máme
Mapu vesmíru
Pro mikroby,
Máme
Mapu mikroba
Pro vesmír.

Máme
Velmistra šachu
Z elektronek.

Ale hlavně
Máme
Sílu
Přebírat hrách
Přenášet vodu v dlaních,
Hodiny hledat
Ten správný šroubek
Pod otomanem -

To
Dává
Křídla.

Malování

17. dubna 2011 v 21:23 inspirace

Malování
(Miroslav Holub)

Svinuli koberce,
Svinuli cesty ode dveří k oknu.

Zabalili pendlovky a tikání,
Důstojnou hodinu oběda.

Odnesli obrazy v zrcadlech,
Odstavili vyhlídku z oken,
Skříně a temnoty z koutů.

Sundali lustr ze stropu
A ozdobný humanismus ze stěn,
Sundali laskavé masky
Pana domácího,
Až na dravčí tlamu,

Která by vlastní děti sežrala
Pro šifonér.

Strhli zatuchlý závoj domova
Na holou kost siroby,
Na vytí vlků,
Na hltavost požíračů
Vlastních srdcí,
Na pustotu zažívání v rozkladu.

A ve škvírách našli
Mezi knoflíky
a špendlíky
Zapadlou
Krev
A maso
A chroptění postřílených

Sny pana domácího

O moci a svobodě -

A tak tedy rychle
Malovali,
Malovali,
Malovali.

Nemocný slabikář

17. dubna 2011 v 21:22 inspirace
Nevím jak kdo jiný, ale v  poezii se nejvíc hrabu na podzim, a pak ke konci zimy a začínajícím jaře. 
Emoční poupě v rozkvětu...
Miroslav Holub je pro mě jeden z nejosobnějších spojovatelů mezi českou poezií a mou osobou...a vůbec... je fakt dobrej!


Nemocný
slabikář
I slabikář
Jednou
Onemocní
Neboť
Děti jsou
hodné a pracovité,
Ale není
to tak docela pravda,
Listí
opadává na podzim,
Ale není
to tak docela pravda,
Plamen
pálí, měsíc svítí,
Ale není
to tak docela pravda,
Tohle je
teď a tohle je potom,
Ale není
to tak docela pravda,
I slabikář
Jednou
Onemocní
tím,
Co není
tak docela pravda,

Nejhorší,
Nakažlivou
Nemocí
S papírovými horečkami,
S černobílými vidinami,
S pověrčivými skvrnami,
Moudří mužové
Obváží slabikář,
Přikryjí slabikář,
Zamknou slabikář
         (lepší polopravda než nic),

Ale slabikář
Bude mluvit
Ze sna,
       Nevěřte na duchy,
       Nevěřte na gyps
       Na oči, na uši,
       Nevěřte na řeči,
Slabikář
Bude mluvit
Ze sna,
       Lepší provizorní nic
       Než definitivní polopravda,
Bude volat
       Dejte si práci hergot,
       Lámejte si makovice,
       Nelžete si do kapsy,

Moudří mužové
Odsoudí nepříčetný slabikář 
Za nespisovnost
       K zhudebnění,
       K plakátování,
       K překladu 
Do mrtvého jazyka,

A děti si musí
Samy
Namalovat slabikář,
Některé malují tečku,
Některé malují slunce,
Některé dělají kruh,
Podle kružítka, na výbornou,

A učitel řekne,
Tohle jakživ 
Nestačím probrat 
A prozkoušet.

odcházení zimy zevnitř

17. dubna 2011 v 15:32 inspirace
něco málo ze S.J.


Roznesla ústa plná lží
Tvé teplo, chvění tvého těla.
Jako když drobný deštík mží
Z duše, co trochu odumřela.

K smíchu ten život! Z výher, ztrát…
To už tak chodí od věčnosti.
Plný jak hřbitov je i sad
A břízy v něm jak bílé kosti

Tak odkvetou i naše dny
Jak hosté, co prošli sadem.
Když v zimě nejsou květiny,
Nač trápit se tím, kde je najdem?