shrnutí a začátek plnění plánu

24. března 2011 v 14:31 |  PPP jako kamarádka nebo protivník?

Aby se to někam hýbalo...Mám před sebou "svých" 14 dní, kdy si můžu srovnat všechno, co jsem teď nestíhala/nezvládala...
Začnu hned jídlem...
...

Nejčatěji mám potřebu zbavovat se jídla z těla v rámci jakéhosi "trestu za to, že sním něco, co jsem si nepovolila. Nemám snad žádnou vyloženě ZAKÁZANOU potravinu (pominu-li maso, vajíčka a spol, které nejím z přesvědčení a česnek, na který mám alergii). Vím, že můžu jíst všechno, ALE jen v určtém množství, které se měnní v závoslosti na okolnostech a mém pocitu. Tedy dalo by se říci, že si v reálném čase diktuju NEUSTÁLE jídelní pravidla, která se mohou pohybovat od "nemůžeš teď sníst nic" po " klidně si dej jak ostatní, teď to nevadí, teď můžeš".
Většinou je to něco jako "ráno jsi měla sladké, ale málo, takže teď si nemůžeš dát nic sladkého, ale můžeš si toho dát zase o trochu víc..." atd atd.
S tímto systémem kontroly toho co jím žiju už 7 let určtitě, s tím že tyto tendence se objevovaly postupně ještě o dva roky dříve.
Postupem času se začaly objevovat další "příznaky", které jsem ale víceméně potlačovala, zpracovávala a vypouštěla, a k bulimii jako takové se moje ppp přiblížila až během posledních dvou let, poslední rok byl v tomhle asi největší extrém, hlavně co se psychiky týče.
A s tím souvisí i trestání se jídlem za věci, které s jídlem nemají moc společného. Třeba nějaká nezvládnutá konfliktní situace v rodině. Ono je vcelku běžné u všech lidí, že když jsou ve stresové situaci, něco sní. Když není co sníst, tak třeba hryžou tužku nebo nehty, nebo mají jiné "tiky".
Když něco sním já v takové chvíli velkého stresu, je to taky počítáno jako "jídlo navíc", tedy překročení mnou daného limitu, a...a tak no...
.
Prohřeškem, za který se trestám, tedy není o druhu potraviny, ale skoro vždy o přešvihnutém množství. V některých případech se jedná třeba i jen o 1 kousnutí navíc, ale častěji třeba o dojezení pár lžiček oběda, které už nepotřebuju (vím, že jsem plná, ale stejně je dojím, protože je škoda to vyhodit, mám na to CHUŤ...), nebo jídlo, které si zobnu třeba když procházím kuchyní...
Prostě jídla, která jsou zbytečná do sebe házet, protože nejsou potřebná k utišení hladu, vlastně na ně ani nemám chuť, sním je jen tak mimochodem atd atd...
.
Dříve jsem si takovýhle prohřešek vyčetla, a naordinovala si třeba vynechání dalšího jídla, pouze zeleninu a ovoce, nebo třeba jen suchý krajíček chleba.
Ale vzhledem k tomu, že jsem se pohybovala dost mezi lidmi, bylo takovýchle "prohřešků" tolik, že se trestání začalo stupňovat...
Nejšílenější je, že když se jednalo o zhřešení třeba právě jedním kousancem, musela jsem sníst ještě dalších pár věcí, abych se vůbec mohla jít vyzvracet. Samotný kousanec by ven jen tak nešel.
.
Alchymie o tom, co s čím lze zkombinovat tak, aby to šlo správně ven...Když sníte "navíc" čokoládovou tyčinku, je potřeba zajíst to něčím suchým, aby se to obalilo, chvíli čekat a zapít tekutinou, aby se to rozmělnilo...
Je to šílený...Je to šílený...
...
Na druhou stranu, díky tomuhle všemu, co se dělo/děje, si mnohem víc můžu uvědomovat, kdo nebo co jsem a jaké mám možnosti. Nikdo mi nevyvrátí, že když jsem schopna se takhle zprznit, nezvládnu to dostat i zpátky. Protože všechno je to o vůli a práci na sobě.
.
Prvotní impuls k tomu všemu likvidování sebe samotné vychází z toho, že jsem tady špatně. Jak v těle, tak v životě, mezi lidma...
Samotná ppp u mě vypukla asi jako " už nevím co by"...Když se nad tím zamýšlím, tak dost dlouho to bylo jen o hlídání toho, co jím, a o vnitřní nespokojenosti se svým tělem, jeho "rozložením a vyčníváním" oproti ostatním. Tato nespokojenost mohla zůstat u zakomplexovanosti a depresí.
Sebepoškozování jako trestání jsem si taky (klasicky) prožila, ale po docela krátké době mi došlo, že krev je velice schopné medium pro jiné záležitosti, je třeba s ní šetřit, a fyzicky narušovat již tak nehezké tělo je zcela zcestné.
.
Pořád jsem se nedobrala k tomu, co bylo zlomové pro převedení celé téhle nevyrovnanosti sama se sebou do PPP.
Vím, že moje ppp je reakcí na XY souvislostí z minulosti, ale obecně jsem si jista, že to spočívá v intenzitě společenským kontaktů. Rodinu teď vypouštím...
Když jsem se rozešla s Václavem, nastalo období nevyslovitelného štěstí, kdy jsem dostala prostor (doslova :)) pro to, udělat změny a žít si vklidu.
Jenže moje koukání do sebe samé bylo málo. Neodhadovala jsem správně míru "poškození", a po docela krátké době začla zase vesele fungovat mezi lidma. Když začaly zase nějaké podivné vazby, osobní problémy se začaly zase "vracet" (spíš zase ozývat, protože nezmizely).
Tam jsem si uvědomila, že to asi bude závažnější, a snažila se zase zasunout zpátky. Jenže to tak úplně nešlo, protože jsem v tom období neuvážené veselosti (zajímavé, jak se to taky opakuje, přesně tohle bylo i v roce 2007) rozehrála některé hodně vážné "hry", ze kterých se zmizet nedalo...Snažila jsem se pracovat na sobě, a myslím (oproti tomu, co jsem dělala dřív), že se to hodně podařilo. Ujasnila jsem si, co ANO a co NE (a netýkalo se to jen jídla, ale celkově špatných návyků, postojů atd), vyhodnotila si možnosti a žila...
Žila taky jedna blonďatá osoba, kterou jsem znovu (po asi 5letech) potkala právě v době, kdy mi "dojížděla" zrovna veselá fáze a začla jsem se stahovat.
Když celý život nemáte s kým mluvit, aniž byste stejně nemohli říct všechno, a pak potkáte někoho, kdo (sám od sebe) mluví tak, jak v ideálním případě vy sami, je asi bláznovské nechat si takovou příležitost utéct "jen" kvůli nějakým přesvědčením, o jejichž správnosti můžete zase polemizovat jen sama se sebou...Dostala jsem se do situace, kdy jsem si nebyla jista, zda jsou všechny moje "izolační" a léčebná opatření opravdu tak nutná. Nejsem lehce manipulovatelný člověk, ale v tomto případě jsem se setkávala s někým tak mě podobným, že jsem opravdu haprovala.
Neměla jsem od Blondie nejmenší očekávání co se jakéhokoli vztahu týče. O nic takového jsem ani nestála (to bylo jedno z mých hlavních léčebných metod, žádné vztahy dokud nebudu ok), ale strašně moc jsem očekávala, že naše "situace" je něco stabilního a neměnného. Když jsem díky němu na podzim potkala Jasana, celé se to zamotalo a hodnoty přeskupily, což Blondie pravděpodobně nezvládnul, já následně taky ne a začly se dít hnusy, kterýma sem se nechala pohltit natolik, že jsem se přestala z velké části zabývat řešením svého problému, a všechno investovala do aktuálního dění, což se samozřejmě postupně čím dál víc odráželo nejen v mém "venkovním" chování, ale dokonce i v tom "duchovním", a na moje problémy s ppp a jejich analýzu nezbýval čas, což mě přivádělo do neuvěřitelných stavů...
Ještě větší vliv, než tady ty vztahové záležitosti, na moje "odbíhání" od řešení svých problémů mělo nastěhování jisté samozvané Jinovatky ke mě, do společné domácnosti.
Takhle dobrovolně sebraný osobní prostor považuju za největší životní omyl...A že jich už pár dalších proběhlo...
.
Prolínání skutečností, v nichž figurovalo spousta osob, spousta setkávání atd atd, to všechno spojené s dalšíma osobama, místo se mnou samotnou, mě neustále vrhalo do situací, kdy bylo nemožné dodržovat všechny svoje vnitřní pravidla...
Ať to vyzní sebevíc dětinsky, zase jsem si řekla, že to prostě zvládnu, že na to přece mám. Potřetí zcela zbytečný a dětinský hazard nejen se zdravím, ale i s lidma okolo mě... Když si postavím všechny tři situace vedle sebe, vidím opakující se prvky, kterýma se nechávám "rozptylovat" od práce na sobě. Jsou to lidi a city.
.
Tohle cyklycké opakování bylo určitě způsobeno tím, že jsem se do sebe nikdy nedívala dostatečně, byla jsem "pyšná" a vůbec prostě nedostatečně připravená se sebou něco doopravdy dělat.
Z toho, co jsem se doposud o ppp od cvokaře, z knížek, od jiných holek, a z dalších zdrojů dozvěděla, můžu říct, že NEVÍM, co všechno na ppp můžu a nemůžu svést. Spoustu věcí jsem si způsobila sama hlavně tím, že jsem je dělala, přestože jsem věděla, že výsledek nebude dobrý, spoustu špatných věcí jsem ale taky dělala proto, že jsem si nemohla pomoct, a přesně tohle je zase spojeno s ppp...
Nemá smysl se v tom teď babrat dál, protože všechny ty provázané dosavadní skutečnosti, životní prožitky, potlačování, sbírání, nabalování na sebe a vůbec celý svůj život, si můžu nakreslit a zaznačit, a postupně "upravit" a smazat.
...
Letošní prosinec, leden a únor jsou dost zlomové v tom, že se mi podařilo dosáhnut postupu určitým směrem, který tuhle "nespokojenost a neuchopitelnost v mé existenci" téměř vyhojil.
Aktuálně se neděje nic nového, žádné nové spouštěče, ani nové impulzy co se mojí ppp týče, nepřicházejí. Snad není příliš odvážné tvrdit, že nějakou dobu je již ppp "uchycena" ve stejném místě , a tím pádem ji lze považovat za "stabilizovaný" bod v pomyslné mapě mého života.
Z toho pro mě vyplývá, že ppp můžu považovat za nějak zaznačitelnou buňku, která obsahuje XY složek, a z níž vede XY vláken spojující ji s dalšími buňkami.
Dá se k ní kdykoli vracet, otevírat ji a pracovat na změně.
Tohle neplatí o jídle a těle, protože to funguje pořád dál a dál.
Tělo je pro mě něco, co můžu dát dopořádku mnohem dřív než hlavu, a proto teď chci udělat co nejvíc budu schopna pro to, aby se moje stravovací návyky zlepšily.
Jídelní plán, který jsem si zatím navrhovala sama vycházel z toho, že jsem měla strach, že nezvládnu jíst bez chemie.
Bylo mi dporučeno, abych se každou 1-2 hodiny snažila něco sníst, aby trávící trakt měl s čím pracovat a obnovovat svoje fce. Výsledky z gastro nejsou úplně dobré, ale žádné hrůzy se nevyskytují, a tak chci přejít k dalšímu kroku, co se jídla týče, a to je načasování.
.
Proto jsem si s asistencí sestavila jídelní plán i s časy jídla. Z hlediska těla by to mělo být velice dostačující, z hlediska PPP by se mělo tímto systémem předcházet přejídacím záchvatům.
Nejsem v tuto chvíli schopna držet plán takový, který mi byl navrhnut nutriční specialistkou. Potřebuju teď jíst tak, jak to cítím, protože mám spoustu "vyřizování" jinde. Vím, že to není úplně správné, ale doufám, že do týdne se mi to podaří začít dodržovat. Resp. týden mám jako limit, pak už začnu ať se bude dít cokoli.
Týden se může zdát jako dlouhá (a ulejvácká) doba. Trochu je. A je to hlavně proto, že moje jídelní kiksy se v drtivé většině stávají na zákadě nějakých psychických rozrušení, než že bych neuměla zvládat chutě nebo měla slabou vůli v době klidu. Protože teď místo ve Švýcarsku zůstávám v Brně (čudle nastydlé, Otec na to zapomněl :-D, nová dohoda s Otcem nemožná, přijet doprostřed kurzu mi připadne hloupé, takže pojedu až na další turnus za týden), konfliktních situací může být spousta. A proto chci týden na vyrovnání se se zklamáním z toho, že tu musím zůstat, a za hranice odjet s načnutým dobrým začátkem.
...
Co se týče zvládání myšlenek na jídlo a řešení rizikovějších situací, když jsem sama (to znamená, že klidně můžu být ve sračkách, ale nefiguruje tam fyziky druhá osoba), došlo ke zlepšení, a přestože někdy sním i to, co vím, že bych "neměla", zvládám to zpracovávat zdravým způsobem, čímž výrazně ubylo všech wc akcí.
Stále je krátká doba na to dělat závěr, zda sama sebe v tomhle zvládám nebo ne, navíc se objevují stále problémy s jídelníma kiksama úzce souvisejícíma s konfliktem v rodině, ale cvokař vidí pokrok v přístupu k sobě, co se jídla týče, a já mu to věřím :)


Můj jídelní časový plán vypadá takhle:
7:30 - 8:30 snídaně
10:00 - 10:45 - svačina
12:15 - 13:30 - oběd
15:00- 15:40 - svačina
17:30 - 18: 00 - 1.večeře
19:00 - 19:30 - 2.večeře
Nějaké další "opatření" :
Dopolední svačina a 2.večeře může být jen tekutina (kefír, džus)
První večeře nesmí být tekutá, a nesmí obsahovat jen zeleninu nebo ovoce
Oběd musí být teplé jídlo o váze nejméně 150g, ideálně 250g (ideálně nevážit ale odhadnout) a musí být minimálně dvousložkový, nejde-li o nějakou formu kaše. (Zelenina nebo ovoce k tomu se nepočítá jako složka hl.jídla)
Snídaně by měla být taktéž dvojsložková, ideálně trojšložková, tady mohu počítat ovoce nebo zeleninu jako složku.
Sladkosti a pochutiny nesmím mít ve druhé večeři.
Sladkosti a pochutiny by neměly být součástí žádného plánovaného jídla jako takového.
Cokoli mimo plán souvisejícího s jídlem v restauraci, návštěvou atd je povoleno v mnou určeném množství, důležitá je kontrola s okolím.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama