Březen 2011

jídlo 31.3. 2011

31. března 2011 v 22:31 jídelníček :-/
No, dneska se mi nepodařilo ukočírovat si svoje osobní sranečky, snaha byla, nešlo o žádnou přežíračku, ale o asi hodinové postupné uzobávání všeho možného, což vedlo k tomu, že se mi začlo dělat špatně, půllitr vody břicho ještě nafoukl a pocit přežranosti byl nesnesitelný...takže si budu překopávat myšlenky o tom, jak moc já sama mám svoje jídlo pod kontrolou a jak moc ještě ne.


snídaně: 1 bebe dobré ráno s oříšky a medem, kiwi, 4 jahody:), 200ml ananasového soj.zákysu
dopo: 50g čokoládové kokina, 1 grep (150g), 5piškotů, 1/2 kiwi, 3 čtverečky čokolády
oběd: 160g brambory + 30g tuňák + 30g okurka + 20g paprika
odpo: 100g čokoládová kokina, 50g jabko, 1knack + 1plátek taveného čedaru
navečer: 100g vařená zelenina (mrkev a hrášek), 30g tofu + 40g brambory + KIKS !
večer: 100g tvaroh se 2 nasekanýma jahodama + 2 lžíce kaše po In

pití: kafe, hrnek Magic moment čaje, 0,5l životabudiče, 0,5l zelený čaj, 1l vody, 0,5l bylinkového čaje

pohyb: lítání s čudletem po městě, 50x každá noha, 50x zadek, 20x ruce, 30min protahování a napínání celého těla, 30min kardio kickbox (huuuu, to bylo zajímavé :) )

Počítat nebudu, a od zítra zase musím držet časový plán. Teď ty dva dny, kdy jsem si jedla "jinak" neudělaly hlavě vůbec dobře. Mám chuť jíst pořád, nemám hlad, je mi špatně když jím. Roste mi břicho :/

třítýdenní program - DEN SEDMÝ

31. března 2011 v 21:56 třítýdenní program aneb zbavit se PPP
Mír v duši

Dnes završíme první týden třítýdenního programu. Je čas na krátkou reflexi.
Přejídali jste se tento týden méně? Osvojily jste si nové dvednosti, které vás těší a které vám pomáhají vaše potíže lépe zvládat?
Dosud se v programu kladl důraz na to, abyste se lépe poznaly a dokázaly vylézt z ulity a navázat kontakt se sociálním okolím.
Během dalšího týdne tyto sociální interakce ještě prohloubíte.

Myšlenka dne:

Zasloužím si odpočinek

Bulimičky chtějí často podávat veké výkony a mají výčitky, když nejsou produktivní. Život není závod ani soutěžní klání, všichni si někdy potřebují oddechnout.
POkud jste zvyklé uvolňovat se a baviit přejídáním, potřebujete se naučit uvolňovat a bavit se jiným způsobem. Nejste stroj, jste lidská bytost. Snažte se podle toho chovat.
...

Ranní rozcvička:

Použijte techniku progresivní relaxace, kterou jste dělaly pátý den. Jakmile se dostanete do stavu hluboké fyzické relaxace, předtavte si si nějaké zvláštní místo, rozhlížejte se, vnímejte zvuky, ucítíte vůně a prožívejte okolní prostor celou svou bytostí.
...

Co dnes dělat místo přejídání:

1.poslouchejte hudbu nebo si zahrejte na hudební nástroj. Dokážete se uvolnit a relaxovat?

2.Jídlo, které konzumujete během přejídání, hoďte do záchodu a spláchněte je. To je ironie, co?

3. Pracujte na zahrádce, jděte se projít, cvičte nebo se projeďte autem

4.Zopakujte si ranní relaxaci, ale venku na čerstvém vzduchu. Přeneste se opět na ono zvláštní místo.
...

Domácí úkol:den sedmý:

Napište nebo zavolejte někomu, koho máte rády. Vyhledejte člověka, kterého jste už dlouho neviděly, ale pořád ho máte rády, třeba kamarádku z dětství nebo příbuzného.

Léčba není krátká událost, ale dlouhý proces, který navíc neprobíhá bez nesnází. Občas přijdou dny, kdy to nezvládnete, ztratíte sebedůvěru a budete chtít všechno vzdát.
Uvědomujete si, že se snažíte dělat v danou chvíli to nejlepší, co můžete? Dokonce i krok zpátky může být někdy tím nejlepším, co se vám přihodí.
Napište samy sobě dopis, v němž si dodáte odvahy a všechna dílčí selhání se odpustíte.

Pracujte na svém studijním projektu

Dnes mluvte méně než obvykle. Snažte se víc reflektovat své myšlenky. Ticho umí být nádherné
...

Na dobrou noc:


Běžte si dnes lehnout brzy, a pořádně se vyspěte. Gratulace k vydržení prvního týdne! :)

Ranní rozcivčka:

kusovka...abaut rainbow

31. března 2011 v 16:51 MAXmišmaš
a máme tady duhu...:) škoda že nemám u sebe foťák...tak aspoň takhle...


třítýdenní program - DEN ŠESTÝ

31. března 2011 v 0:03 třítýdenní program aneb zbavit se PPP
Důležitý úkol: domluvte se s některou blízkou osobou na společně tráveném dnu devátém. Čím více času budete mít, tím lépe!


Myšlenka dne:

Dokážu přijmout podporu druhých

Přijmout podporu neznamená pouze vést s druhým hluboké a vážné rozhovory. Vztah podpory může být pro oba zůčastněné zábava. Když někoho požádáte o pomoc, znamená to, že jste upřímní, respektujete názor druhého a prohlubujete přátelství. Co může být lepšího? Díky tomuto programu jste bohatší o spoustu nových zážitků a radostí. Podělte se o ně s druhými.

Ranní rozcvička:

Uvolněte se rychlým pětiminutovým cvičením a pak si dejte dlouhou horkou sprchu. POkud máte tělový olej, pořádně se namažte.
...


Co dnes dělat místo přejídání:

1.popovídejte si se sousedkou. I jednoduchá konverzace může odvést pozornost od jídla

2.Venujte se svému domácímu zvířátku

3.Běžte do zahrádkářství, kupte si nějakou rostlinku a zasa´dte ji.

4.Vyberte si pár svých nejolíbenějších věcí a udělejte si malou svatyňku. Mohou v ní být mušličky, dopisy, fotky, svíčky, knížka, cokoli, co je vám nějak blízké. Když budete potřebovat posilu, můžete se kdykoli ke své svatyni obrátit.

5.Nahlédněte do svého vlastního seznamu a vyberte si první tři položky

...

Domácí úkol: Den šestý

1.Vezměte si svůj seznam opor a někoho si vyberte. Řekněte mu, že s ním večer potřebujete o něčem důležitém promluvit, a zeptejte se, zda by si s vámi dotyčná osoba nezašla do kina. Případně můžete alespoň společně sledovat televizi nebo video.
Sejděte se alespoň hodinku nebo dvě před začátkem, abyste měli dostatek času promluvit si o tom, jak probíhá léčba. Po kině můžete v rozhovoru pokračovat u kávy nebo procházky parkem.
POkud máte vy nebo váš společník něco domluvené, domluvte se na co nejbližší termín. Musíte začít plánovat.

2.Sepiště si 5-10 mýtů a 5-10 pravidel, jež chcete změnit. Mýtem rozumíte např.výroky typu "Hubení lidé jsou šťastnější", pravidlem rozumímte např. výroky typu "nemohu si dát večer zmrzlinu, protože bych přibrala."

3.Jak daleko jste se sháněním odborného terapeuta? Zkuste alespoň jedno úvodní sezení. Existuje spousta schopných a vyškolených odborníků, kteří se na terapii PPP přímo specializují. vyhledejte odborníka, který vám pomůže.
...

Na dobrou noc:

Je důležité nebát se, a říct si o podporu. Je to nesmírně důležitý krok. Pokud jste dnes nikoho nekontaktovaly, musíte se o to co nejdříve pokusit.

jídlo 30.3.2011

30. března 2011 v 23:22 jídelníček :-/
Dneska velice krizový den, žádný kiks, ale taky skoro žádné dodržování...Bylo taky potřeba hodně cukrů, a nebylo moc prostoru pro cvičení...dnes nic moc :/, ale cítím se docela dobře...

8:05 - 8:40 - 2 kuku chlebíky s máslem, 5 ředkviček + 200ml podmáslí
10:40 - reggae salát (100g okurka + 50g žlutá paprika + 50g červené rajče) + 1 kanck
12:20- 13:20 - 1plátek chedarru, 20g papriky, 2 lžíce vařené zeleniny, 1 vlašský ořech, 170g oběd (rýže + paprika+ žampiony+ pórek+emrkvička)
zbytek dne : 4 "mořské plody" pralinky, 5 raciolek skořicových, 7 piškotů, 150g jabko. dvě hrsti křížal, 1 knack, 30g okurky, kafe s panákem vaječňáku

pití: 1l zeleného čaje, 1,5l vody, hrnek syrovátky, hrnek melty, O,5l mateřídoušky

pohyb: 8km v terénu + 2km běh, 100x břicho, 30x nadzadek :), 50x zadek, 50x každá noha, 40x ruce + 15min celkové cvičení a protahování

Apocalypse please...aneb z deníčku magora IV.

30. března 2011 v 23:21 pod čarou...
Moje odhady týkající se krizí byly správné, ale takové sady jsem nečekala.
Návštěva prarodičů...
Tentokrát jsem si udělala prostor pro rychlý odchod kupodivu velice čistý, během dvaceti minut jsem byla venku, a to bez většího předcházího konfliktu.
Jediné, co mě znepokojovalo, bylo asi třikrát opakovaná výzva, ať si koupím šalinkartu, že mi ji proplatí...ehm...Minulý týden jsem si zapomněla asi na šest hodin peněženku přímo v raptořím hnízdě, což znamenalo šest hodin maximálního stresu, jestli ji objeví nebo ne...
Samozřejmě ji našla, protože mi asi 20x volala a pak napsala, že ji tam mám...
Neuvěřitelná pekla, co v ní všechno mám, jestli tam nemám nějaký "kompromitující" materiál jako třeba navštívenku ke cvokařovi, nějaké jízdenky do Nebrna...
Když jsem si pak pro ni přijela, nepadlo žádné slovo o ničem zvláštním, tedy jsem pokládala všechny svoje kontrolky za planý poplach.
Když mi dneska připomínala zničeho nic tu šalinkartu, kontrolky se rozsvítily podruhé...
(Ach jo, zas brečím, protože to, co se dneska stalo, mě zcela potvrdilo, že ta osoba mi do peněženky opravdu vlezla...Jak mám nebýt paranoidní, když si sestra neustále "půjčuje" nějaké moje oblečení, které pak nacházím různě smotané a zaházené, načuchlé kouřem apd., a babička neleze opravdu VŠUDE !!! - nedělám si legraci, ta osoba je lidské zlo nejvyšší třídy! Jinovatka hadr!..
Jak nemám být paranoidní nebo narušená, když mě CELÝ ŽIVOT někdo špehuje, sleduje, vyptává se, dělá věci za mě....a neměla jsem ŽÁDNÝ prostor, kde bych měla JEN svoje, do kterého by mi NIKDO nelezl? )
S hrůzou jsem začla přemýšlet, co všechno v peněžence mám, a v hlavě mi vyskakovaly všechny možnosti, které si mohla vyvodit...
Protože jsem už ale byla v lese, a peněženka "schovaná" spolu s ostatníma věcma doma, nechtělo se mi vracet, a tedy jsem se ubírala dál svou cestou.
.
Otec (čudlecí) mi volal až po svačině, což bylo dobré v tom, že jsem si mohla hnedka vyzkoušet, jak zvládnu držet jídlo v sobě v krizové situaci (tady se ale obávám, že morálka, bránící mi znesvěcovat les zvratkama, byla silnější), a špatné v tom, že jsem zvyšovala hlas, což se v přírodě moc nehodí...
Takže...Kdo má zítra narozeniny, kdo má zítra objednané písničky na koncertě, a kdo odjíždí pozítří do Švýcarska?
Já to nejsem. Teda jinak, já sem ta zítra o rok starší, ale na žádný koncert nejdu a do Švýcarska se dostanu v neděli, jestli pojedou dobře auta...
A to vše "JEN" proto, že nechci aby Inka onemocněla, a protože mi Václav nebyl schopen říct například včera nebo předevčírem, že je tak moc nemocný, že s In nemůže být v jednom pokoji...Sračky!
Nechápu, jak je ten člověk schopný žvanit cokoli o tom, jak je pro něj Inka důležitá...Kdyby neměla za sebou tolik nemocí po cestování, kolik má, snad bych byla ochotna přehlédnout nedoléčeného bacila, a pustit ji busem přes půl republiky.
Když ale doprdele má dítě X-krát po sobě horečky a následné angíny a další hnusy vyžadující antibiotika JEN z toho, že se přetáhne a pohybuje se hodně mezi lidma, jak může vlastní Otec takového dítěte myslet vážně 3h cestu autobusem, když je dítě trošku nestydlé a neví se, jak to s ním bude dál?
Nehledě na to, že sám Otec soplí a chrchle, a tedy v případě, že by čudle lehlo, jako opatrovník zcela nepoužitelný?...
Fakt, že za celé tři a kus roku, co vlastní mimo maturity a titulu "hlupýš" ještě čudle, nebyl schopen s rodiči domluvit jediné "zapůjčení" auta pro odvoz/dovoz, taky o něčem svědčí...
.
Původní plán: ve čtvrtek jdu s čudletem do výtvarky, a pak společně s Monou na oběd, kde se přidá Otec, který převezme péči, a já budu moct obstarat zvěř Nebrněnskou, večer jít "oslavit" narozeniny a zítra KONEČNĚ odjet farmařit.
Včerejší plán Otce: Nebudu s In celý týden u vás doma, vezmu ji k nám
Já: No, ale jedině autem a ideálně až v sobotu nebo neděli. (mám totiž popravdě strach, jak moc je In v tuto chvíli opravdu zdravá...Myslím, že ještě aspoň dva dny v domácím prostředí a bylo by dobře...)
Otec: položil telefon...
Dnešní plán Otcův: Zítra to bude trochu jinak. Když si říkala, že musíme jet autem, tak jsem překecal tátu, a pojedeme autem, zároveň odvezeme Květu (jeho "žena"), dojedeme do Brna ráno nebo dopoledne, sbalíme In a pojedeme nazpátek.
Já: nechápu, proč mi třeba neřekne, jestli nebude vadit, že In nepůjde do výtvrarky, nebo jestli nemáme nějaký plán jiný nebo se třeba nezeptá, co bych řekla na to, kdyby odjeli už zítra... Vyloučeno,zas tak dobře na tom ještě není. Ty jsi nemocný?
Otec: chcrchle
Já: a to chceš jako tahat In přes půl republiky když seš nemocnej? Proč se neléčíš? To rozhodně zítra nepůjde. Je to nejen kvůli tomu, že čudle si tady ty rychloakce nedává stejně jako přetažení v kombinaci s cestováním, ale taky třeba kvůli tomu, že jsem si praní jejího oblečení naplánovala až na zítra, těšíla jsem se na to, jak se zas potkají s Monou a že ji ještě večer zastihnu než půjdu na koncert....což chápu, že už jsou neobjektivní důvody)
Otec: nadávky
Já: prostě zítra takhle nepojede, protože by mohla onemocnět.
Otec: tak já nepřijedu
Já: Tak si nejezdi!
Otec: položil telefon
.
Druhý telefonát byl nereprodukovatelný, a hodně výživný. Oboustranně.:-/
Výsledek: Řekla jsem, že nejlepší bude, když přijede v neděli, a že já v neděli odjedu. Pak jsem si zahisterčila mezi stromy a šla domů.
Kdyby šlo o cokoli jiného než je zdraví čudlete, asi by mě nevadilo jít i přes nějaké ty mrtvoly. To, že je od konce října bez antibiotik, a že od ledna zvládá i cestování MHD, aniž by měla horečky, mi přijde natolik významné, že to nechci pokoušet.
Když není úplně fit, tuplem. A když je Otec bacilonosič...
.
Hned po návratu domů jsem se porafala s babičkou kvůli takové banalitě, jako je oběd. Ona donesla malé kuřecí prsa, a nebyla si jista, jestli jsem je udělala čudleti k obědu (protože na sporáku byla pánev s rizotem, do kterého jsem kus masa zakomponovala. Tříleté dítě sní těžko 200g masa!), takže se ptala sestry (která přišla asi 5min před ní a neměla nejmenší potuchy o tom, co kdo vařil, natož komu), že přinesla maso pro malou, a jestli mě viděla vařit (pološeptem, který nejde přeslechnout ani přes dveře, za kterýma jsem dohlížela na papající čudle).
Sestra, která ji asi špatně poslouchala, odpověděla NE.
A už jsem slyšela otvírání ledničky, a babičku jak prohledává všechny police a komentuje "no ale kde jsou? To bylo maso pro malou. Ona to uvařila tady do rýže? Já jsem přinesla ají mrkev k tomu masu....a bla bla"
Začla jsem relaxovat a povídat si s čudletem. Za minutu byla neúspěšná pátrající raptorka nalezlá u nás v pokoji se slovy "Ty jí to maso budeš dělat až zítra?"
Tož jsem poprosila sestru, aby šla k čudleti, vyvedla babičku za paži s citem do kuchyně a velmi hlubokým hlasem zavrčela "Já tě už opravdu varuju. Samozřejmě má to maso v misce."...
Milion a čtyři průpovídky zahrnující různé věci o tom, co si o sobě myslím a kdesi cosi, a protože (ZASE!) přišla matka, zalezla nakonec na válečnou poradu k ní. Bumprásk...
Plán pro krizové situace zafungoval, ale narovinu to bylo hodně natěsno, protože jsem se už ke konci asi dvěma větama ohnala. Byla to reakce na větu "Ta malá ti to jednou vrátí"...To mě dostalo natolik, že jsem se málem rozbrečela. Nakonec jsem ale přehrála dva řádky jedné skladby na kuchyňskou linku, a odpověděla ostře "aby ses nedivila."
Ona na to:"Já už nemám být čím překvapená..."
Já:" No to právě ještě hodně překvapená budeš...."...a pak jsem si v duchu pleskla po puse, ztichla a odešla vedle.
...
Když jsem čudle uložila, v kuchyni se pro změnu (velkou změnu!!!) zvedl děda a s velice významným pohledem mě vyzval, abych s ním šla vedle do pokoje. Takto uvedené hovory se děly naposledy loni v létě, když se jednalo o Jasana nebo problémy s vystěhováním z bytu.
Byla jsem hodně nervozní, protože jsem před pár chvílema úspěšně zažehnala svou jídelní a vůbec svou krizi,a měla jsem strach, že se stane něco škaredého. Nepletla jsem se...

mezihra: Asi v patnácti jsem babičku poslala do prdele kvůli neustálým machinacím s penězma poprvé. Od té doby se to víceméně opakuje s různou intenzitou. Bohužel byly doby, kdy mi její "výpomoc" opravdu pomohla.
Asi před dvěma lety jsem se rozhodla, že raději umřu hladem než abych si od ní cokoli vzala. Zabojkotvala jsem XY pokusů "koupit si mě" (bez legrace se děly věci jako "když najdeš tu pláštěnku na kočár, tak ti dám peníze), podařilo se mi vyrušit i jedny narozeninové obálkové hnusy, ale pořád jsem od ní brala peníze na malou, které jsem jí posílala buď na spořko, nebo utratila v běžné spotřebě.
Na těchto penězích mi nepřišlo nic divného, protože je jasné asi každému, že dítě "sežere" miliony...
Jenže začly zase klasické ponižovací systémy a vydírání (něco neuvěřitelného!), pátrání, šmějdění, slídění atd atd...Když mi začla předloni a loni hrubým způsobem narušovat "moje" zázemí, rozhodla jsem se, že je opravdu nezbytné odříznout se od ní zcela.
Jenže začly peklíčka s matkou. Nevím co se mezi těma dělo (matka je labilní co se babičky týče, stejně jako já, a taky je uplatitelná jak pouliční děvka, pokud jde o peníze), ale matka čím dál častěji chodila s tím, že by babička malou ráda viděla, a když jsem jí řekla, že nehrozí, dost tvrdým způsobem mi připomněla, že na peníze mi byla dobrá, a že takovýdle "poslání do háje je špatné a vychcané...ehm...
No, ať to vyzní jakkoli, dala jsem jí zapravdu, a řekla si, že dokud se nějak "nevyrovnám" s tím, že jsem se od ní nechala v určitých věcech dost dlouho "vydržovat", musím prostě zvládnout její přítomnost ve svém životě.
Osudová chyba!
Když došlo k fatální chybě s Jinovatkou, měla se babička čeho chytit, aby mě poslala znovu do patřičných mezí...
Protože jsem neměla nejmenší potřebu jí cokoli říkat (protože pokud nemá pevnou kontrolu nad vším = musí vědět všechno, být u všeho, musí se jí děkovat a celý život to bude připomínáno), udělala si svůj obrázek, a podle toho se začla chovat víc hnusněji. Nic jsem jí o ničem prakticky neřekla, a tak začla slídit. Na nic nepřišla, ale výdaje energie na opravdu důkladné ukrývání čehokoli (ta osoba totiž jde po ČEMKOLI, co by jí mohlo něco o mě říct. Neví totiž už víc jak rok skoro nic, než co jí vykecá matka, případně sestra nebo Otec...).
Poslední půlrok ji asi tento fakt dohnal k zoufalství takovému, že se snaží cokoli vyzvědět/řešit přes dědu. Nechutné!...
konec meziry...
.
Děda si sednul unaveně do křesla a s tónem "máme tě na háku, víme vše, ale jsme shovívaví" spustil o tom, že "diskrétně" (nejvíc nechutné na naří rodině je to, když někdo mluví a slyšíte toho, kdo mu to našrouboval do hlavy!!!!) mi může jako k narozeninám "zaplatit zbytek dluhu, který máš u té společnosti, víš dobře co myslím"...a pak, když jsem se začla dostávat do stavu blíže nepopsatelného, zakončil to slovama "nejvíc mě ale mrzí, že nic neřekneš. Víš že se to mohlo yřešit vklidu, ale nechat to dojít do takové fáze....Já t nabízím, že to zaplatíme, aby byl konec, a pro příště..."
Před delší dobou jsem jela bez šalinkarty, a nezařídila se pak dostatečně rychle, takže pokuta byla na světě...
Se svým lehkovážným fungováním se jedna tisícovka o pár dalších navýšila, a tak jsem si požádala o splátkový kalendář.
Bude to znít asi hrozně, ale já měla z toho radost. Že jsem si udělala konečně nějaký průšvih, který musím vyřešit dospěle, samostatně a zodpovědně. Nešlo o žádný nedorozumění mezi dvěma lidma, o nedodržení slibu nebo další z častých jevů kolem mě, které mě ničí, nešlo ani o nic, do čeho bych spadla "omylem", ale šlo o mou vlastní chybu, opravdový dospělácký problém, kde se nemůžu spoléhat na nějaké svoje světy, ani na sílu skutečnosti nebo svoje osobní záležitosti.
Nikomu jsem o tom neřekla až do doby, kdy jsem v lednu poprosila Otce, aby tam donesl peníze, a mě teď v březnu přišla upomínka za leden včetně penále....
Vyřešila jsem to s Otcem, a nikomu jinému o tom neřekla.
Dnes to slyším ze strany, která by byla na seznamu těch, kteří by o tom měli vědět, jako poslední....
...
Nemá cenu popisovat, co se dělo potom.
Ráda bych si jen i písemně prožila ten stav propadnutí do nespočet podobných situací, kdy mi tímto způsobem kecali o výletech, oblečení, o tom, co jsem strašně moc chtěla nebo potřebovala, ale vždy s tím "bonusem" v podobě "TEĎ NÁM ALE ŘEKNEŠ VŠE, A MY BUDEME U TOHO!" jako třeba to, jak jsme jeli s kamarádama do Chorvatska, a protože mi to platila babička s dědou, museli být přítomni u hromadného placení kauce v cestovní kanceláři, což se neobešlo bez incidentu s paní za okýnkem, protože se babičce s dědou nezdál rozsah pojištění. Vybavila jsem si spousty dalších věcí, které jsem jako menší raději odkývala, protože jsem je opravdu chtěla, a i spousty těch, které jsem raději oželela a pořídila později ze svého, a na spousty těch, které jsem ani neslyšela, protože jsem po prví větě zavíraa dveře a odcházela pryč...
.
Moje celoroční snažení o maximální nevědomost co se čehokoli spojeného s financemi týče, se v tomto okamžiku začalo rozpadat. Oči se začaly zase potahovat tenkou blankou. Hlavou mi prolétlo, jestli teď není ta správná chvíle na to uřezat hlavy všem v dosahu, a pak si to odbýt sama. Pak se ozvalo čudle, kterému se nechtělo spát, a já se normalizovala.
PO opětovném uložení čudlete jsem šla k dědovi, a řekla mu, že nechápu, proč člověk jako on, má pořád potřebu mě likvidovat stejně jako babička.
Řekla jsem mu, že už je načase, aby mě nechali napokoji, nebo že je zabiju. Řekla jsem mu, že to nechci zaplatit, a pak jsem se rozbrečela a prosila ho, ať mě už nechají být, ať mě už nechají abych se mohla uzdravit.
Viděla jsem, že si to trošku nedává, začalo mu být špatně, rudnul. Nemohla jsem ale přestat.
Můj hlas zněl hrozně škrceně.
Pověděla jsem mu, že si to chci zaplatit sama, a že nejsem už dlouho psychicky vpořádku, a že mám PPP, a že mě vůbec nikdo nezná, a že jsem se jim to snažila Xkrát říct, ale nikdo tomu nevěřil. A že jakmile se dám víc dopořádku, uděláme si domácí kolečko (miluju Poirota a jeho závěrečné sedánky), a pak se už nebudeme vidět, protože to je jediné, co potřebuju k tomu, abych se dala dopořádku. A děda si to nedával a nedával...Pořád kroutil hlavou, trošku se dusil, pořád opakoval, jestli jsem se celou dobu opravdu přetvařovala a strašně se divil když jsem zmínila školní šikanu a já jsem ještě chvíli mluvila a zakončila to tím, že oba víme, že babička se bude ptát, co jsem mu říkala. Řekla jsem mu, že jestli jí cokoli z tohoto rozhovoru řekne, spáchám sebevraždu, protože tohle je moje jediná šance uzdravit se, a v totu chvíli jsou všechny "držadla" tady na světě stále v oblasti morálních zásad než nějakých emocí, což znamená snížená možnost neudělat. Děda vypadal, že to velice dobře chápe. Ale dávám tomu tak 75%, že se mu to podaří nepovědět. Něco z něj určitě vytříská. Doufám, že umí lhát. Doufám, že pokud něco řekne, bude to nějaká "drobnost". POkud ne, budu muset promluvit "veřejně" dříve, a odstěhovat se taky dřríve, což se mi moc nechce.
...
Hned poté, co oba vymajzli z bytu, jsem opět zvládla jídelní krizovku, místo toho jsem s klidem roztrhala a vyhodila přání k narozeninám, které babička nechala na stole v kuchyni, a hned po něm do koše odeslala i balíček. Škoda papíru, ten se mi líbil, ale když jsem ho chtěla z krabice dostat, zjistila jsem, že už se na něj stačil opatlat jogurt a nějaké další potraviny obývající odpaďák.
Popravdě jsem velmi překvapena tím, že jsem klidná. Všechny kontrolky se vypnuly do půl hodiny, sestře jsem brečela na rameni taky jen chvíli, a pak klid.
Samozřejmě mě napadají otázky ohledně toho, jak moc jsem to posrala, když jsem mu něco řekla "dopředu", kolik toho vyžvaní dál atd atd, ale v porovnání s jinýma situacema jsem velmi klidná.
Jestli bych se měla držet nějakých "knižních předloh", tak jsem si asi poprvé v životě prožila "osvobozující pravdu", co se rodiny týče.
Takhle zakončuju poslední den svého dvacátéhotřetího roku, apocalypse started...
...

Když jsem psala o paranoii, kterou mám u nás doma co se osobních věcí týče, a zmiňovala tu vě s peněženkou, došel mi celý ten dnešní hnus!
Když babička prolufrovala u sebe doma peněženku, našla v ní doklad o zaplacení částky u společnosti, která má v databázi mou pokutu. Nic jiného "zajímavého" v peněžence nebylo (títmo děkuji o.s.Anabell za to, že na objednávacích kartičkách nemají žádnou zmínku, o jak zaměřené centrum se jedná), takže se chytli tohoto (hlavně protože šlo o peníze....)
Z toho vyplývá, že včera nebo v pondělí babička s dědou lítali po Brně a sháněli sídlo společnosti, aby tam následě došli a zeptali se.
Hned zítra si jedu pohovořit se šéfem dané společnosti, a uvažuju, že (jen tak pro radost) pokud to bude možné, podám na ně trestní oznámení za poskytování osobních údajů. Protože děda věděl přesnou částku, myslím, že údaje byly dostatečně osobní.

A ještě mě napadá jedna věc s dopravním podnikem...Matka chtěla kdysi stejně jako její nejlepší kamarádka, řídit tramvaje. Nevím, jak se to doneslo k babičce, ale ta, bez jediné zmínky matce, zašla na DPMB a pověděla tam, že má matka určité potíže, a tedy řídit tramvaj nemůže.
Řekla jim to asi dost jasně na to, aby matku nevzali ani na pohovor...
...

A tak si říkám, kdo je normální a kdo ne, a hlavně kurva jak nemám být paranoidní a nevěřit nikomu, když se dějou takové nechutnosti?????...
Jestli děda něco poví někomu dalšímu, resp.jestli někdo jiný než děda poví něco mě, nevím, co bude...

jídlo 29.3.2011

30. března 2011 v 1:37 jídelníček :-/
snídaně byla tak chaotická, že jsem nestihla zapsat čas ani nic konkrétnějšího. Bylo to mezi osmou a půl devátou a snědla jsem asi:
3kuličky hroznů - xxx
1 bebe dobré ráno -230
3 kousance bulky se sýrem - xxx
2 piškoty - 69,4
1kiwi - 226

svačina dopo: 1 ovo tyčinka - 374

oběd: 2 kaiserky celozrnné, 20g eidam 30% + jabko - 2x 498 +220 + 280,5
svačina odpo: kapučíno s vaječným likérem - xxx
večeře I. - 60g rajče + 50g cottage+ 1 knack -56,4 + 210 + 76
večeře II.- mrkev, 1 kinder čokoládka - 90+ 292,63

celkem 3120,93 ==> 3121 KJ spočitatelných...to kapučíno bylo asi docela bomba, ale bylo zasloužené :)

pití: 2l vody, 1l životabudiče, 1hrnek syrovátky, 1kafe, 150ml pitíčka (172KJ/100ml), sklenice domácí grepové šťávy

pohyb:...4h aktivní chůze s čudletem po kopcovité Zoo, ráno 20min cvičení a protahování, večer 150x cvik na stehna na každou nohu,100x cvik na zadek, 40x ruce, 100x břicho

plnění plánu II.

30. března 2011 v 1:01 PPP jako kamarádka nebo protivník?
Tak.
Protože je dneska Správná doba, vyjasnila jsem si nejdůležitější souvislosti a můžu s klidem uzavřít svou kapitolu pochybností.
.
Jsem ve stadiu, kdy se vyrovnávám s faktem, že mi po většinu života všichni a všechno byly OPRAVDU jedno, že drtivá většina "sociálních" emocí a vazeb byla proto, "že to tak asi má být", jsem vrstvená věc a jmenuju se Kristýna.
S téměř 100% jistotou dokážu určit tu první událost, která se stala před hodně rokama, a která mě vyhodila z "běžného" fungování dítěte, a jmenovat následně dalších pár, které tuto skutečnost prohlubovaly.
Vlastně jsem si ji prohlubovala sama, až do chvíle (nedokážu určit), kdy jsem si víceméně vědomě rozštěpila osobnost.
Jsem jiná, ale od tohoto okamžiku štěpu jsem "jiná", ze sna. V posledních letech proběhlo nespočet drobných, a pár velkých pokusů nějak to změnit, ale bezpečí a klid nakonec zvítězilo.
Já teď nedokážu objektivně posoudit, zda to vlastně nebylo dobře, protože nebylo nic, co by si "zasluhovalo", abych se stala sebou úplně, a když už některá ze středně hlubších vrstev začla cítít, vždycky se pak objevilo něco, čím to ta nejniternější část obrátila v další předem nevydařený pokus a nechala zasunout do šuplíčku "zamítnuto".
.
Jsem dobrá osoba. Jsem hodně dobrá osoba.
V každodenní realitě jsem monstrum.
Podle odhadu se po spojení stane trošku magický třesk, ale výsledek bude dobrý.
...
Strategický plán pro další kroky je takový, že budu pokračovat podle plánu dosavadního, s tím rozdílem, že jsem o něco hodně víc chytřejší. Reálně si uvědomuju, že jsem v blízké i vzdálené minulosti na sebe zkusila naaplikovat nespočet "ozdravných" terapií, na které jsem zcela rezistentní, nové metody znamenají obměny minulých, takže už taky nechci zbytečně nic vymýšlet "na míru".
Z toho vyplývá, že chci dál cvičit a jíst podle jídelního plánu, pracovat na předcházení krizových situací a chci se zbavit ppp ( případně dalších "obtíží"), kterou mít nemám a nechci ji mít...
Tak nějak očekávám, že psychické příznaky zmizí ze dne na den, a bude to ten den, kdy si dokončím a domaluju svou "životní práci" :), ale jídelní kontroly budou mnohem větší ořech, ale možná budu mile překvapena...
Teď se zmenším, budu psát asi jen jídelníčky a nějaké pindy všude možně okolo, a sem se "vrátím" až budu vyvenčená a přesvědčená o tom, že mám na to "čelit" realitě...
.
Mám potřebu napsat sem omluvu a nějaké veřejné prohlášení o tom, jak taková věc Kristýna funguje, ale na to je času dost, až opadají všechny nemocné listy.
Snad jen...to hezké bylo reálné, to špatné taky, ale minimálně poslední dva roky jsem nechtěla nikomu kromě svojí rodiny opravdu ublížit.
.
A nenapsala jsem to asi mo pochopitelně, ale co už...není to ani nutné v tomto případě. Nutné je, abych se zítra vzbudila, a aby to bylo s jasným vědomím toho, že moje traumata už mají jména a dají se zaznačovat.
Dobrou noc.

třítýdenní program - DEN PÁTÝ

29. března 2011 v 21:39 třítýdenní program aneb zbavit se PPP

myšlenka dne:

Myslete na krásné věci.

Splnit instrukce, které jsou každý den předkládány, předpokládá celodenní usilovnou práci. Nestačí přečíst denní program a splnit domácí úkoly. Čím víc poctivěji budete pracovat na jejich plnění, tím víc vás obohatí.
Měnit způsob myšlení představuje záměrnou činnost, která v mnoha směrech ovlivní váš život.

Dívejte se na vše z lepší stránky. Jestliže vás napadne nějaká negativní myšlenka, nahraďte ji myšlenkou pozitivní. Vědomě a aktivně prožívejte pocity lásky, uznání, důvěry a sebedůvěry.

Ranní rozcvička:

Asi dvacet minut provádějte následující cvičení:
lehněte si a zavřete oči. POstupně napínejte a uvolňujte jednotlivé části těla. Začněte prsty u nohou a chodidly. Ohněte je, chvíli je nechejte v této napjaté poloze a pak je dejte do původní polohy. Celá oblast se tak krásně uvolní. POdobným způsobem procvičte kotníky, lýtka, stehna, hýždě, genitálie, pas, hrudník záda, ramena atd... jakmile takto uvolníte celé tělo, zkuste si představit sebe sama a odpusťte si hodnotící soudy typu "jsem píšerně tlustá, hubená, vysoká, zakrslá, opačného pohlaví, neforemná atd..."
...

Ranní zápis do deníku:

Napište vždy jednou větou o pěti-deseti věcech, kterých si na vašem životě ceníte.
...

Co dnes dělat místo přejídání:

1.vzpomínáte, jak jste vřera ušetřily peníze, protože jste se nepřejedly? Přeýšlejte, jak si je teď užít.

2.Sestavte seznam lidí a věcí, které máte rády

3.Pilně pracujte na svém studijním projektu

4.Projděte si náměty činností z předchozích dnů
...

Domácí úkol: Den pátý:

1. napiště svůj fyzický popis. Vzpomeňte si, čeho jste si všimly, když jste pozorovaly v zrcadle svu tvář, ruce, pleť, vlasy, nohy atd. Jak vypadáte? Jak svoje tělo hodnotíte? Přejete si, aby vypadalo jinak? jak?
Je taková změna rozumná a je vůbec možná? Myslíte, že ostatní se hodnotí taky tak?

2.Kupte si společenský časopis. Až přijdete domů, přečtěte si všechny reklamy a články, prohlédněte si fotografie. Vytrhněte všechno, co propaguje štíhlost či jakoukoli tělesnou změnu. Vytrhejte štíhlé příšerky nebo plastické operace. Kolik stránek v časopise zůstalo? Zamyslete se nad tím, co časopis šíří a na čem vydělává. Copak by se asi stalo, kdyby všechny ženy byly spokojené s tím, jak vypadají? Roztrhejte všechny vytržené stránky na malé kousky a přitom MYSLETE NA HEZKÉ VĚCI

3.Zapište si na kus papíru všechny negativní myšlenky, které vás dnes napadnou, a pak papír roztrhejte. Všechny tyto negativní myšlenky nahraďte pozitivními.

4.dopřejte si večer malý zákusek, i kdyby to mělo být třeba jen jedno sousto. Nenechejte se tím nijak strhnout, prostě si vyberte zákusek a snězte si ho.Je to odměna za to, že se snažíte skoncovat s bulimií.
Pokud vás poté, co sníte zákusek, začnou napadat negativní myšlenky, okamžitě všeho nechte a běžte si psát denník. Pak si zacvičte, jděte se projít nebo zvolte jakoukoli jinou činnost

Na dobrou noc:

Slova, ať uř vyřčená či pouze myšlená, mají obrovskou sílu. Způsob, jakým je verbalizujeme, odpovídá tomu, jak je vnímáme. Možná jste si zvykly uvažovat o sobě jako o bulimičkách, nemilovaných a neatraktivních osobnostech bez větší ceny. Tento způsob uvažování je třeba změnit. Nejste bulimičky, jste hodnotné osobnosti nadané vnitřní krásou, které se chtějí léčit.




plnění plánu I.

29. března 2011 v 0:17 PPP jako kamarádka nebo protivník?
I když mozek silně odporuje v pokračování, sama sebou se ho snažím přeřvat a aspoň něco se sebou dělat...
Otevřela jsem první "nápovědu" od cvokaře, kterou jsem původně myslela, že vůbec nevyužiju, a to, co v ní bylo, mě zase trochu nakoplo v tom, že to celé má nějaký smysl.
Pořád narážím na to, že jeden den si řeknu něco, a do druhého dne mě napadne XY věcí, které tu původní myšlenku buď pozmění, nebo dokonce rozcupují a odvlají jinými směry, což nevím, jestli je dobře nebo ne, ale rozhodla jsem se držet se prvotního plánu, a vše ostatní si jen značit, a řešit to postupně a bokem.

Moje cíle do konce března jsou:


  • zamakat na sobě a svých problémových patriích, v ideálním případě dosáhnout ideální šedesátky, ale netrvám na ní, pokud se tělo nebude horšit
No,cvičím si tak, jak mám náladu. Zjišťuju, že cvičit se dá vklidu v průběhu dne, aniž by to narušovalo "běžný" režim. Třeba když Inka maluje, můžu cvičit na nohy, a během toho normálně komunikovat, když vařím oběd, můžu cvičit na ruce o linku a spoustu dalších malých vychytávek, které mě dávají pocit, že necvičím "nuceně". Náročnější cviky (myslím cílenou práci se svalama - kupodivu nějaké mám...) zaměřuju hlavně na prdel a nohy a břicho, a to už se převlékám do cvičebního oblečku (neuvěřitelné, že jsem byla schopna jít do obchodu se sportovním náčinním a koupit si speciální tričko, tílko a kraťasy :-D).
Jako největší plus ale vidím to, že jsem objevila cvik, při kterém se něco děje i s tou doposud nepokořitelnou částí těla těsně nad zadkem, a tak jsem zvědavá, jestli se to nějak zůročí.
Vzhledem k tomu, že je 28.3. a váha ukazuje 63,2kg poránu a 63,7 večer, neočekávám, že by 31.3. na mě vyplázla šedesátku, ale byla bych ráda, kdyby to slezlo na 63 večer a o něco níže ráno. Ráda bych pak váhu vyřadila ze svého denního života, vážení před a po jídle už mám snad za sebou (už delší dobu se vážím "jen" jednou, nebo dvakrát denně), a omezila bych to třeba na 2x týdně, 1x týdně, 1x za 14 dní, 1x měsíčně a pak už prostě tak, jak ostatní lidi...prostě NĚKDY....
Pocitově s tělem spokojená nejsem, ale vyrovnává to fakt, že se snažím dělat maximum v daných možnostech, čímž nemám co pokazit. Jsem zvědavá, co poví centimetry, ale na ty si chci počkat až na toho posledního. Soudě podle oblečení, něco se hnulo, ale nechám se překvapit.



  • vypracovat funkční systém pro krizové situace
Když si procházím svoje jídelní zkraty, v drtivé většině se opakuje nějaké spojení se slovním konfliktem, nebo špatným rozhodnutím/rozpoložením. Dříve jsem tyhle dvě věci nespojovala dohromady, resp.spojovala jsem jen ty prožitky vnitřní, tedy selhání, vinu, a potřebu nějak se "dorazit", jídlo samotné jsem neřešila (jedno z velmi dobrých uvědomění si mého problému).
Proto jsem si udělala "systém", který chci rozjíždět pokaždé, dojde-li k rizikové situaci.
Budu-li se s někým slovně hádat, a během výměny názorů začnu cítit, že se chovám jako kráva, debatu ukončím a zapíšu si to. zapíšu si všechny hnusy, které v dané chvíli prožívám, a zaměřím se na to, co bylo "přehazovačkou" z inteligentního diskutujícího člověka na primitivního žvanila.
Pokud nebude možné z debaty odejít, což se dost často děje u nás doma, zkusím se odosobit podobně jako třeba při sexu, a mlčet. Z praxe vím, že nereagování na podněty z druhé strany většinou znamená pro druhého dřív nebo později konec debaty.
V naší rodině to znamená něco jiného, a to přiznání viny a důvod rozjet se ještě víc. V těchto případech se často znovu do debaty zapojuju.
Plán pro tuhle situaci - nezačínat se znovu ozývat.
Plně si uvědomit soucit, který pociťuju ke druhé straně.
Myslet na to, že jejich realita není moje realita, a dokud do této reality více neproniknu, neumím se v ní pohybovat čitelně, a tedy nemá smysl jakkoli se projevovat.
Převádět frekvence hlasu druhé strany na barevné spektro.
Vzpomenout si a cvičit prsty na stole/kdekoli na rovné podložce hmaty poslední hry na cello.
Netěkat pohledem, měnit nehybné body jakožto cíle svých očí po době kratší než minuta (aby to nevypadalo, že neposlouchám).
Počítat v duchu podle tepu svého srdce.
Pokud by ani jedno nefungovalo, a nemohla bych si pomoct a nemlčela, alespoň na pár okamžiků zavřít oči, a představit si jakoukoli cizí osobu, se kterou musím něco společně splnit (třeba člověk ve družince na táboře). V takto upravené situaci se budu mnohem lépe ovládat, k cizímu člověku mám více úcty a větší tendence dobrat se dobrého kompromisu.


  • předělat a přizpůsobit jídelní plán
No, měla bych víc prozkoumat papíry, kde je napsáno, co mi chybí a čeho by bylo dobré jíst víc/míň...Časy mám naplánované, s čím mám problémy jsou různé "oždibávačky" během dne, které často(!) vedou k červené kontrolce, protože cítím, že už porušuju nějaké limity a že se na to můžu vykašlat. V tu chvíli se rozběhne šílená chuť jíst. Začlo by to dobrotama, které by byly po ruce, a skončilo by to nevím čím. Doposud jsem takovýhle "záchvat" měla, nevím kolikrát dříve (do doby, než jsem začala řešit přímo ppp), od ledna to bylo několikrát, ale vždycky jsem si to stornovala v průběhu a v nějaké "přijatelné míře", takže ke klasickému bulimickému přejezení nedošlo asi nikdy, ale čím víc s jídlem pracuju, a čím víc dodržuju nějaký plán, tím častěji se objevuje hlas, který říká "doháje, furt se něčeho držíš, prostě se na to teď na chvíli vyser, dej si co chceš, a bude ti dobře.". Bylo by mi dobře asi do chvíle, než bych dojedla...
Takže jsem si striktně zakázala jakékoli oždibování, což se mi daří i nedaří, a tedy to nepokládám za úplně efektivní.
Děje se to prakticky jen doma, takže jsem se rozhodla, že v takovéhle "zavřené" dny vymezím dvě "mezisvačiny", kde budu mít prostor něco sezobat. Ještě jsem je časově neurčila, ale bude to rozmezí cca 10minut. Když v té době nebudu mít na nic chuť, limit vyprší a jíst budu až v další určený čas. Důležité pro mě bude to, že i během tohohle zobání budu u stolu a budu se věnovat JEN tomuhle.
Popravdě doufám, že po velmi krátké době (třeba 14dní) tyhle "svačinky" zruším, a když něco sezobu jen tak v mezidobě, hlas se objevovat nebude, protože nepůjde o žádné "porušování"


  • dokopat se ke zbývajícím doktorům
Zubařka....zubařka...mě objednala až na konec dubna...
Obvoďáka jsem ještě nedala. Mám z toho strach. Bude to hodně nepříjemné, hlavně jsem pořád nevymyslela, jak mu vysvětlím všechny papíry s krví a podobnýma věcma, a hlavně ty, které jsem si "vyřídila" v mimobrněnských špitálech (ano, co všechno je člověk schopný dělat jen proto, že nechce, aby se o něm vědělo v "domácím" prostředí). Přemýšlím, že bych mu je vůbec nedávala, ale že bych mu jen popravdě řekla, že mám ppp, a on by mě poslal na vyšetření, na která bych se snad dokopala tady v Brně. V konečném výsledku bych tak měla alespoň materiál pro srovnání...Nevím...



  • vypracovat strategický plán pro další krok
Hm...

jídlo 28.3.2011

28. března 2011 v 22:45 jídelníček :-/
Vůbec se mi nechce počítat KJ, udělám to později.

8:25 - 2 bebe, 120g jabko, 1/4 rohlíku s máslem a medem
9:05 - 1 čtvereček kinder čokoládky
12:10 - 110g jabko
12:45 - 160 ml pohankové polévky s mořskýma řasama, a následně 6 sušeneček (127KJ jedna!) + 20g okurky
16:50 - 1/5 jabka (no nedejte zbytek plánované svačinky praseti, když se kouká tak mlsně, zvláště pak, lítají-li kolem něho tři pidiprasátka...kojící matka má mít přísun kvalitní stravy :-D)
17:10 - 4 kousance celozrenné kaiserky se sýrem (mám hlad, a Inka už nechce:) )
19:05 - salát (60g rajče, 40g okurek, 60g balkánský sýr a bazalka s troškou oliv.oleje)
19:35 - 4 lžíčky jogurtu po Ince

pití: hrnek syrovátky, 1l bylinkového čaje, 3/4 l zeleného čaje, 1l vody, 1 kapučíno, 1hrnek melty, ještě si něco uvařím...

pohyb: rozcvička v lese :-), 2km BĚH :-D, 100x sed-leh, 25min posilování stehna, 15min posilování zadek, 30x posilování ruce, 100x švihadlo, 4h aktivního pohybu s čudletem povenku

o květinách...28.3.2011

28. března 2011 v 22:27 deníček
Usmívat se.
Slovanka se směje skoro pořád. Čudle je spokojené a já zas povídám o povrchních setkáváních. Donesl mi květiny. Kurva proč jsou tohle tak holčičí témata?
Měli bysme jít taky do tančírny. Hehe...Hlavně se usmívat.
Stěny jsou tentokrát méčné a jazyk přejíždí po dásních láskyplněji než včera. Bez brýlí je svět méně ostrý a bodavý. Růžová je stejná pořád.
Nemyté vlasy. Vzpomínám si na poslední esemesku. Byla pěkná.
Žvatlám o teorii a Slovanka mi povídá "Když můžeš být sama ty...."...
Ze zájmu se jdu podívat, který bezdomovec spí takhle v lese. Zaměnit vzpomínkový věnec a umělé květiny za batoh mi připadně vtipné. Na dobrém místě to soudruzi občané postavili...Cvičit u památníku padlých letců je možná krapet drzé, ale dneska je tak hezky, že to vůbec nevadí. Jednu květinu za ucho a šupity šupity, pokurvit se s pár stromy a zválet loňské listí. Poslední dobou bych mohla vypadat lehce dendrofilně.
Jsem smutná, jsem veselá....většinou je to jedno. Tak.
.
Doktor kouká do krku i do papírů, počítač nikdy nezvládne vyplňovat doporučenky správně. Třikrát opravit a hurá ven. Bačkora zas někde narval kočičky a nestydí se balit je do toaletního papíru nebo použitých ubrousků z KFC. Kupujte jarní kytičky!
Deset minut monolog o tom, jak se tři roky staví dům.
Přála bych jim to.
Odvážit se pozvat někoho na oběd. Jde to. Dva copánky to jistí. Čudle je spokojené. Hlavně se usmívat.
"A jak se máš ty?"
...povídám o povrchních setkáváních, která jsou hluboká jako lesní jezírka na Vysočině. Vidím to nadšení a vidím, že mi to přeje. Chce se mi brečet, protože z toho nic nebude. Nic z toho nechci. Nechci aby mi cokoli skončilo. Chci existovat a povídat si.
Mikrovlnná trouba dneska vyvěsila černé prapory. Vaříme na plynu. Když pozoruju souseda, který zahání nezaměstnanost neustálým zdokonalováním balkonu, přemýšlím, kde se v jeho případě stala chyba v pořekadle "práce šlechtí"...
Peněženka z Fashion marketu, taky tam bylo hodně lidí z fléru, že? Myslím, že Tučňákovi se tam vlastně asi líbilo víc než mě. Poprvé to bylo hezčí.
Vylisované květiny ze třetího setkání. Květiny se nenosí jen tak, říká mi Slovanka a její tón hlasu má zase to zabarvení, jako když jsme se potkaly prvně. Tentokrát je mnohem méně hluku okolo.
Je mi to všechno líto.
Kdosi nahoře měl asi dlouhou chvíli, a tak na nebi vyskládal barevné puclíky. Čudle si stěžuje, že nemáme trampolínu, abychom mohly vyletět na mráčky. Vypadají jako polštáříčky. Ležíme na kostkované dece a vymýšlíme, co všechno by se dalo na takových polštáříčích dělat. A když není trampolína, stačila by dvě dřevíčka. Jedno se položí a to druhé přes něj a já skočím a ty poletíš....
Mávání křídel, vrzání, bzučení a rachot. Stonky se chvějí pod náporem. Hlavičky květů se kymácí. Souložící mouchy jsou dnes vášnivé.

třítýdenní program - DEN ČTVRTÝ

28. března 2011 v 21:21 třítýdenní program aneb zbavit se PPP
Myšlenka dne:

Dokážu jíst bez obav

Dnes si budete vybírat, co si dáte k jídlu, připravovat pokrm a jíst. Budete muset sebrat všechnu odvahu. Bude vám nějaký čas trvat, než se budete moci pevně spolehnut na to, že dokážete den co den jíst bez obav, ale už jen pouhým opakováním téhle myšlenky na den znamená jasný cíl a práci na jeho realizaci. Vždy, když si ji zopakujete, načerpáte novou energii.
...

Ranní rozcvička:

Cvičte 5 minut strečink. Pokud potřebujete, držte se vodítek z prvního dne.

...

Ranní zápis do deníku:

Naplánujte si, co dnes budete jíst. Napište tolik denních jídel, kolik chcete (snídaně, oběd, večeře, svačiny, deserty), ale BUĎTE konkrétní - později totiž půjdete dané potraviny nakoupit.
Jídelníček by měl být vyvážený, jídla by vám měla chutnat a neměly byste žádné z nich vnímat jako ohrožující. Jídelníčku se PEVNĚ držte. Vyzkoušíte si tak, jaké je to držte se jídelního plánu.
...

Co dnes dělat místo přejídání:

1.kupte si květinu nebo domácí zvířátko, třeba akvarijní rybky

2. Zavolejte někomu ze seznamu opor. O bulimii nemusíte mluvit.

3.Pusťte se do studijního projektu nebo do některého z DÚ

4. Zodpovězte si tyto otázky: Co vlastně z přejídání mám? Dá se to nějak srovnat s uspokojováním, které zažívám, když se nepřejídám? Zapisujte si všechno, co vás k tomu napadne

5. Vzpomeňte si na nějakou situaci, níž jste se zachovaly statečně. Vzpomeňte si, co jste tehdy prožívaly. Je to příprava pro dnešní domácí úkol

6.Jako vždy si projděte seznamy z předchozích dní
...

Domácí úkoly: Den čtvrtý:

1.vyberte si jednu nebo dvě osoby ze seznamu opor, které jste sestavily druhý den. Zkontaktujte je. Pokud jste z toho nervozní, zkuste si nejprve napsat, co budete povídat. Napište si, na co se chcete zeptat, a sepiště si taky, co konkrétně po nich chcete.
je naprosto zásadní mít se na koho obrátit ve chvílích, kdy cítíte neodolatelnou touhu se přejíst.

2.běžte na nákup. Napište si, co přesně chcete koupit, a kupujte jenom potraviny, které potřebujete k přípravě pokrmů, které jež jste zahrnuly do jídelníčku. Nekupujte nic, co není na seznamu. Držte se jídelníčku.

3. Vezměte si do obchodu kousek papíru nebo zápisník. Zapište si název a cenu každé položky, kterou byste zkonzumovaly během záchvatu přejídání. Spočítejte si, kolik byste ušetřily, kdybyste se nepřejídaly. Pak seznam spalte nebo jinak zničte.

4. Stolujte v příjemné atmosféře. Zapalte si svíčku, pusťte si příjemnou hudbu, použijte sváteční servis a připravte tabuli tak, aby vypadala opravdu hezky. Jezte pomalu a soustředěně. Jakmile si dáte sousto do úst, dložte příbor a pořádně si jej vychutnejte.

5. Domluvte si alespoň jednu schůzku s terapeutem, tedy pokud jste to dosud ještě nikdy neudělaly. Přinejmenším si alespoň sestavte seznam terapeutů, kteří přicházejí v úvahu. Můžete si jej vypsat z tel.seznamu nebo z nějakých zaměřených serverů na internetu atd...
...

Na dobrou noc:

Spousta lidí tvrdí, že vztah k jídlu není ten hlavní problém, který by bulimička měla řešit. V principu s tím jde souhlasit, přesto je však důležité, že změna stravovacích návyků hraje v léčbě bulimie klíčovou roli.
Bulimické chování je naučené a je třeba se je odnaučit. Můžete se naučit jíst bez obav. Musíte si věřit a nebát se požádat o pomoc přátele.
Držte se tohoto programu.

emo (v)zdech II.

27. března 2011 v 23:09 PPP jako kamarádka nebo protivník?
Ještě jeden emo hlen, ať je v hlavě klid...

Když jsem si založila blog, myslela jsem si, že mi pomůže ulevit si, případně "pomůže" někomu dalšímu, kdo bojuje s ppp, a cvokař viděl hlavní smysl v tom, že budu mít jakési portfilio, kterým budu moci sdělit aktuální i minulou situaci nejen sobě, ale komukoli, s nímž v realitě komunikuju bez jeho povědomí o mých problémech.
Problém je v tom, že tomu tak moc není. Skoro všechny osobní zamyšlení, které si sem vyhazuju, přináší úlevu, to ano. Mnohem víc záznamů mám ale doma nebo v pc, a čím dál víc mám pocit, že to je celé úplně kuhovnu.
Chuť komukoli o sobě něco takového vyprávět, natož "naživo" je čím dál menší.
Nevěřím tomu, že bych dostala podporu, která by ze mě nedělala úplnou nulu. Představuju si pohledy (ať ty viditelné, nebo ty cítitelné) při každém společném jídle, zkoumání toho, co si asi myslím, když kolem nás projde nějaká hubená pěkná holka, a spousta dalších věcí...A ani žádnou podporu nemůžu chtít, protože zatím nejsem schopna něco takového přijmout opravdově.
Polopaticky řečeno - nechci se zařadit mezi ostatní lidi, nechci se s nimi nijak propojovat a žít v nějakém jejich společenství.
Což ale neznamená, že nechci umět normálně jíst, nebo se mít ráda. Oboje chci.
Jen mám čím dál větší pocit, že "normalizovat" se je zcela nemožné. Ať už jsem se správně dobrala k číslu 5 nebo 6 (kdy začaly problémy doma) nebo 10 nebo 11 (věk, kdy začly problémy s jídlem), oboje jsou od současnosti natolik daleko, že zcela napravovat tolik let zaběhlé myšlenkové pochody je vyloučené..
Ať už to vyzní jakkoli, tak zcela se vyléčit, v mém případě asi znamená podstoupit lobotomii. Doslova.
.
Cvokař mě na tuhle chvíli, kdy mozek začne odporovat, několikrát upozorňoval, docela jsem se mu tenkrát vysmála, ale je to tady. Já teď opravdu nevím, jestli jsem se nenacpala, nebo nenechala nacpat někam, kam nepatřím...


Když se podívám na aktuální fungování, tak se mi v některých osobních rovinách zase hodně daří. V praktickém životě (myslím teď činy) splňuju kritéria "žij a nech žít", čímž snad nemůžu páchat žádné škody, celkové myšlení je taky pročištěno a ubírá se podle mě dobrým směrem.
Spousta věcí se dá nějak posunout do lepších kolejí, ze spousty věcí si můžu udělat obrat ve svůj prospěch atd, ale pak jsou věci, se kterýma podle mě nejde hýbat, a to je třeba vnímání jídla.
Myslím si tedy, že možná "učit se mít jídlo ráda" a vůbec další kroky, které mají vést k uzdravení z toho "odborného" hlediska, jsou úplně špatná cesta.
Myslím si, že dobrá cesta je dát si tělo dopořádku, zbavit se zneužívat jídlo jako trestací prostředek, vyrovnat všechny nedodělky, které vyrovnat můžu, a odsunout se někam dál, kde se zahrabu do svých věcí, péče o domeček, pěstování zvířectva, psaní, malování, hraní a starání se o rodinu.
Pokud jsem vklidu, moje osobní počítání mě nijak neomezuje. Jak jsem už psala, nikdy jsem si vyloženě nepočítala energietické tabulky, takže vše bylo jen o "domluvě s tělem". Omezuje mě to, že jídlo je pro mě prostředek pro vyjádření vykývaných emocí. Ať už jako utěšovátko, tak jako kopanec.
Proto chci překonat ppp.
Mnohem raději bych dělala cokoli jiného (jako zaběhnutý zlozvyk), čím bych si ubližovala, než zneužívat životně důležitou činnost, jako je jezení !!! Je to ubohé, ale i závidím těm, kteří si trhají vlasy nebo se povrchově řežou. Nic z toho není životu ohrožující.
Nejradši bych nejedla nic. Kdybych nebyla matkou, nejedla bych asi opravdu nic, protože bych tu už nejspíš nebyla.
Přemýšlím, jestli jsem otěhotněla právě proto, že jsem v té době měla už docela jasno o tom, že tady končím, nebo to bylo z jiného důvodu...
Nesnáším svoji PPP. Nesnáším nesnáším nesnáším !!!!
Chci mít prostě "svoje" tělo a vůbec se jím pak nezaobírat. Mít čas a chuť dělat něco hezkého a nechovat se iracionálně...
.
Mám pocit, že mám schizofrenii nejvyššího stupně. Cvokař říkal, že bulimie je vpodstatě "schizofrenní", protože to je porucha založená na lži a přetvařování před ostatníma, a následně před sebou samotnou. Bulimie je velmi "propracovaná" co se fungování mezi lidma týče.
Z toho můžu vyvodit, že moje snaha nějak se kompletovat (tedy rozhodnutí nechat svůj svět opravdu padnout, a přelézt do druhého akvárka, tuto "dvojakost" mnohonásobí, a já si ji uvědomuji mnohem citelněji, než předtím.
PPP je taky opravdová součást nemocné osoby, navíc poměrně "inteligentní" součást, dá-li se tak o poruchách hovořit, takže často dochází k tomu, že když se jí nemocná pokusí zbavit, nechce se jí pryč...
Doufám, že je to tenhle případ...
.
Druhý faktor, který tuhle "rozpolcenost" může umocňovat, je izolace. Na jednu stranu mi to velice vyhovuje, na druhou stranu když jsem byla "rozlítaná", mnohem víc jsem se přizpůsobovala okolí, což sice znamenalo hrozné "přestupky" a křeče, na druhou stranu mě přímá konfrontace nutila vidět rozdíly v přístupu k jídlu.
Když jsem teď skoro pořád sama, nikdo mě nijak "neomezuje", takže mám tendence KONEČNĚ V KLIDU svoje jídlo absolutně podmanit, což by znamenalo postupné, ale cílené vypuknutí anorexie. Jestli si někdo myslí, že anorexie je záležitost jen "štíhlých" holek, plete se...Spousta anorektiček začalo jako baculatější...
V tomto směru jsem velmi šťastná, že mám In, protože mě každý den přesvědčuje o tom, že potřebuje matku vitální, a ne žádnýho zdecháčka (aneb "mami nes mě" přes půl města a dalších XY činností, které bych si asi jako průsvitná víla nedávala), čímž mi vlastně blokuje úplné propadnutí jídlu...
...
Můj osobní program má cíl takový, že všechny rizikové i krizové situace se odbydou bez přímé účasti jídla.
A všechny tady ty sranečky nejsou to jediné, co mi běží hlavou. Jsou i hezké a neutrální věci, které si prožívám. Třeba je super, že jím bez chemie. Úplně úplně. A to právě chemie na začátku vypadalo jako nejhůře odbouratelný zvyk, kterýho se cvokař bál, protože mělo jít o psychickou závislost...cheche...dneska jsem šla kolem lékárny, zrovna byla ve výloze nějaká hezká reklama na tabletky zaručujíí štíhlost.Vůbec to se mnou nehlo.
Akorát (klasicky) - to dobré nezatěžuje, takže toho ven sypu opatrněji...
Stejně jako ostatní si ráno čistím zuby a na ulici zdravím ty, které znám. Kupuju si knížky, na záchodě luštím křížovky a když mám čas, projedu si servery se zprávama, uměním a módou. Večer jdu spát zase s vyčištěnýma zubama, a dokonce si občas i rozčešu vlasy:)...
Dneska byl třeba velmi dobrý den, pominu-li jídlo. Během noci nemoc prakticky zmizela (už jen soplím a můžu tedy cvičit), Inka neonemocněla, divadlo i výstavy byly povedené....všechno dobré. Ta zdravá část je dnes velice spokojená.
Dobrou noc
...

jídlo 27.3.2011

27. března 2011 v 23:08 jídelníček :-/
neděle bych neměla nijak počítat, a vůbec prostě jíst to, co chci a kdy chci...

8:00 - 2 knacky s hermelínovou pomazánkou + 40g okurky
10:40 - 1 vlnky vanilkové
12:55 - zeleninová směs, rýže (194g) červenořepový salát (celkem 80g), dojedení kousku zeleninových karbenátků po In
15:30 - 2 narozeninové zákusky (udělalo se mě z nich strašně špatně, bylo to fakt šíleně sladký a mastný...a to to přitom vypadalo fakt lákavě... ale wc akce neproběhla), 6 TUC krekrů, 1 mrkvička
17:55 - 1 knack + plátek sýra, 1/2 chlebové rolky s máslem, 1 malý zákusek (třetí typ, tentokrát dobré :) )
19:50 - 100 ml vanilkového soj.nápoje

pití: 1,5 l bylinkovýho a 1l zelenýho čaje, 1l vody, 1 kapučíno vanilkové, sklenice pomerančového domácího džusu a 1kafe
pohyb: chození a nošení čudlete po městě, 30min posilování břicho/ruce/zadek/stehna

Cítím se hrozně neforemně...

třítýdenní program - DEN TŘETÍ

27. března 2011 v 22:41 třítýdenní program aneb zbavit se PPP
Myšlenka dne:

Odlehčete se!
(pozor, není myšleno nic, co by nějak souviselo s tělesnou hmotností)

Lidé, kteří trpí bulimií, jsou obvykle hrozně vážní. Dívají se na svět černými brýlemi a tváří se kysele. Hezky si vzpomeňte, jaké je to od srdce se zasmát.
Zkuste se na všechno dívat z lepší stránky, i když kdesi v koutku vašeho vědomí číhají chmurné myšlenky. Snažte se nebrat všechno tak vážně a vnímejte svět kolem sebe uvolněněji a s klidem.

Ranní rozcvička:

Vezměte sii budík a zavřete se do koupelny. Pět minut se dívejte do zrcadla na svůj obličej - nařiďte si předtím budík. Snažte se neuhýbat pohledem. Udržujte se sebou oční kontakt. Kdo je to? Jak je to už dlouho, co jste si naposledy prohlížely svou tvář v zrcadle?
Všimněte si, kolik různých barev máte v očích. Jak je to dlouho, co jste si toho napsledy všimly?
když se díváte na někoho druhého, na čem stavíte svůj úsudek o něm? A co si myslíte o sobě? Nebylo by lepší si o sobě myslet raději něco pozitivního?

Začnete na sebe dělat obličeje. Protáhněte obličej, špulte rty, namáčkněte nos na zrcadlo, tahejte se za uši atd...Chrochtejte, pištěte, říkejte "hahaha" "hohoho"....Nahlas se smějte, je jedno, že to bude znít strojeně. Jen se pěkně vyblbněte.

Pokud jste v koupelně, popovídejte si také s váhou. Řekněte jí, jak vás štve, že vás tak šikanuje. Hezky si s ní všechno vyříkejte, a dejte jí sbohem.
Přečtěte si dnešní domácí úkol.
...

Co dnes dělat místo přejídání:

1.napište si do deníku několik povzbuzujících formulek, každou patnáctkrát, např.:Dnes se nebudu přejídat. Den ode dne se mi daří po všech stránkách lépe.
Dokud budete mít nutkání přejíst se, nepřestávejte psát.

2. Napiště vzkaz někomu ze seznamu opor. Sdělte mu, že jste na sobě začaly pracovat. Toto sdělení můžete, ale nemusíte odeslat.

3.Běžte na procházku.

4.Pusťe se do některého z dnešních DÚ

5. Zamyslete se nad tím, jaké minulé postupy se osvědčily
...

Domácí úkol:den třetí:

1.první dva úkoly můžete udělat v knihkupectví, knihovně nebo na internetu.
Vyhledejte si všechny informace, které vám pomohou začít se učit to, pro co jste se včera rozhodly (vaše volnočasová aktivita)

2.zalistujte v knize s anekdotami nebo kreslenými vtipy, nebo si přečtěte nějaké vtipy na webu. Nestyďte se zasmát nahlas. nechoďte do oddělení, kde jsou knihy o dietách a vaření

3.ozvěte se někomu ze seznamu opor, a vyprávějte mu vtipy, které jste si přečetly. Nemusíte se nijak zmiňovat o bulimii, ale můžete

4.Snažte si nestoupat tak často na váhu. Dnes jste daly váze sbohem, takže ji s klidným svědomím můžete zničit. Co vy na to? Postačí kladivo, ale stejně potěší, třeba když ji přejedete autem. Hlavně ji nevyhazujte jen tak. ZNIČTE ji. Nějaká čísla už vás nikdy nesmí mít ve své moci.
...

Na dobrou noc:
Doufáme, že jste si dnešek opravdu užily...

emo ( v)zdech

26. března 2011 v 23:04 PPP jako kamarádka nebo protivník?
Ach jo, nevím jestli je to nemocí, která tady všude lítá, anebo něčím jiným, ale cítím se fakt hodně mizerně.
Mám plnou hlavu hlenů, soplím, v krku červeno, teploty proměnné a bolesti kloubů nepřiměřené pohybovému režimu a celkovému tempu. Rána a večery jsou nejhorší, přes den vypadám jak po flámu a cítím se jak mrtvola..
Jen se snažím, abych neonemocněla úplně, a hlavně aby neonemocněla Inka...Jsme totiž jediné dvě, které se zatím v rámci možností drží...Všichni ostatní bacilovi podlehli...
V takovémhle stavu se čudle stává prioritou a zároveň přítěží. Zítra máme divadlo a já sem zralá tak na celodenní pelešení v peřinách.
Dneska jsem na ni byla večer tak protivná, že jsem nakonec raději "utekla" a nechala ji dívat na pohádku.
Představa, jak se budu zítra ráno v koupelně snažit namaskovat tak, abych mohla mezi lidi, je nepříjemná,
A vůbec já jsem nepříjemná. Čím dál víc si uvědomuju, že celé dosavadní snažení byla jen "teorie", a praxe je mnohem těžší, než jsem si myslela.
Celá ppp je o přemýšlení a pocitech. Aby došlo k uzdravení, zaběhlé systémy je třeba radikálně měnit, a chvílema mám pocit, že se upisuju k nějaké sektařině. Psaní si hesel jako "jídlo není nepřítel", meditovat před talířem polívky, téměř šamanské hokuspokusy každý den...
Mám problémy uvědomovat si pozitivní kroky, které už mám za sebou. Připadám si jak pomačkaný pytlík plný chuchvalců krvavé vaty...
Ty všechny úkoly a sedánky (z nichž publikovaná je jen část), které jsem pokládala za bůhvíjak důležité, jsou jen předehra k tomu, začít žít plně.
Moje ppp je jakési celoživotní dogma, se kterým jsem ztotožněna, a vyléčit se znamená opustit to všechno. Mám strach, co ze mě zbyde...
Duch.
...
Dneska jsem si spontánně udělala opět test ppp, abych měla nějaké porovnání oproti minulému (14.2.), zajímalo mě, jak se co změnilo (resp.kolik % se kde pohnulo k menšímu), a ehm ehm...

1. negativní vztah k sobě, k jídlu |||||||||||||||||||||||| 71%
2. mentální anorexie |||||||||||||||||| 50%
3. bulimie ||||||||||||||||||||||||||| 87%
4. záchvatovité přejídání |||||||||||||||||| 57%
5. deprese ||||||||||||||| 45%
6. perfekcionismus ||||||||||||||||||||||||||| 83%
7. nedostatek informací ||| 0%

Jediné, co se pohnulo k lepšímu, je záchvatové přejídání. To je dobré, protože alespoň nějaký výsledek všech těch hovorů se sebou a pro mě potvrzení toho, že dodržuju nějaké dané limity.
Naopak šílený skok nahoru jak u bulimie, tak u perfekcionismu...Kdybych nebyla tak mrtvá, myslím si, že bych šílela!

U perfekcionismu ten vzrůst ještě jakž takž chápu. Díky všemu, co jsem si zaznamenávala, mám mnohem větší nadhled na celou svou situaci, a mám z toho velká očekávání, ideálně mít CO NEJDŘÍV všechno "pod kontrolou", a pracovat "jen" na jídle...
Což s sebou přináší mnohem víc rizikových situací, ať už osobních, nebo společenských. Čím větší nárok, tím menší "chybka" stačí pro vypuknutí krize.
Učím se kompromisu...V osobních záležitostech, i v jídle.
Jenže právě jídlo, jak pozoruju, je prostě pořád velmi vysoký cíl...
Moje "ideální" stravování by teď bylo NIC, sem tam ovoce a zelenina, a pak to, na co mám zrovna chuť, což znamená všechny "nejídla" jako třeba pochutiny nebo pití (dobrou kávou počínaje).
Jídlo a jeho správnou funkci dodržuju mechanicky, a nejhorší na tom je, že tomu tak je už strašně moc dlouho.
Byla jsem schopna uvařit vydatné a výživné jídlo, vyhrát si s kořením a ingrediencema, ale samotný akt jídla byl pro mě nejčastěji jen o tom, kolik toho můžu sníst, aby to nemělo nějaké "špatné" následky...Byla jsem ale maximálně spokojená, když chutnalo někomu jinému. (Nedávno jsem vařila kamarádům, tak jsem si ověřila, že to stále platí...)
Doplňovala jsem tělu energii, snažila se dbát na to, aby nechybělo ovoce atd atd, ale vše to bylo o jakýchsi "mělo by se..." a "teď potřebuju asi tolik a tolik toho a toho..."
Přemýšlím, kdy jsem si nějaké JÍDLO fakt vychutnávala. Myslím, že naposledy to byl nějaký zeleninový salát s kousky masa v létě.

Co se baštění aktuálně týče, myslím si, že od té doby, co mám nějaká "nařízení" ohledně jídla, je to horší. Vidím několik druhů potravin, které mám sníst, ale nezvládám se na ně usmívat a jíst je "s láskou", což je jeden z nejdůležitějších kroků v mém případě. (povídají svorně, a přesto na sobě nezávisle odborníci)
Připadám si velice neschopně.
V přístupu k sobě samé to není taková tragédie, když to porovnám s předchozíma myšlenkama, mám se vcelku ráda. Vím o věcech, ve kterých jsem dobrá, a i když se to pořád týká jen mě samotné, posun tam vidím docela velký. Ráda bych to brzo zvládla i nějak ventilovat "ven", protože si myslím, že by to mohlo být i přínosné nejen pro mě.
...
Ten vysoký procentový skok u bulimie ale opravdu nechápu, a přemýšlím, jestli je to všema těma informacema, které jsem si za poslední dobu uložila do hlavy, nebo jestli se poddávám !!!

Mmch vítám pana doktora na svém blogu, doufám, že se vám tu bude líbit.
...
To, čemu se teď snažím nejvíc věřit je to, že až si seskládám všechny data, která mám, a dám tomu všemu formu a určité místo, uklidní mě to natolik, že se pohnu zas někam dál...
...
ps. Jen se ještě nějak přirozeně zbavit dojmu, že celá "léčba ppp" je sektářské vymazávání mozku...:)

jídlo 26.3.2011

26. března 2011 v 23:00 jídelníček :-/
Už druhý den bojuju s nějakým ošklivým bacilem. Cítím se strašně slabě a jsem vzteklá, že nemůžu pořádně cvičit!

7:55 - 1/2 bebe dobré ráno, 4 kuličky červených hroznů, 1/2 kiwi
8:30 - 3 polévkové lžičky medových kroužků s mlíkem po Ince
10:45 - 4 bebe dobré ráno
12:45 - 180g červené čočky + 20g cottage
16:45 - 1 kinder čokoládka + 120g jabka
17:50 - 1 brambora a kousek dušené mrkve (celkem 150g)
19:00 - 1/2 ořechové kaiserky, 1 plátek sýra

pití: šťáva ze 3 grepů a 3 pomerančů, 1,5l bylinkového čaje, 1l zeleného čaje, hrnek melty, 0,5l vody, kapučíno
pohyb: 4km v terénu, 20min posilování nohy/zadek/břicho

třítýdenní program - DEN DRUHÝ

26. března 2011 v 21:30 třítýdenní program aneb zbavit se PPP
hned na úvod jedno vrácení se ke dni prvnímu...Porovnejte si záznam k prvnímu úkolu se záznamem z úkolu druhého. Jakému životnímu stylu byste daly přednost?..


...

Myšlenka dne:

Hledejte řešení, nevšímejte si problémů

...vaše mysl je tvůrčí síla. Obsahy myslí odpovídají tomu, co se s vámi právě děje - například zda cítíte hojnost či nedostatek, zda máte dobrou nebo špatnou náladu, zda se nenávidíte nebo se máte rádi. Všímejte si myšlenek, které vás znevažují, a zbavte se jich.
Není pravda, že nestojíte za nic, jen si to myslíte. Změníte-li to, na co myslíte, změní se i to, co prožíváte.
Dnes se snažte na všechno dívat z lepší stránky, jinými slovy - Hledejte řešení, nevšímejte si problémů...
...

Ranní rozcvička:

Dejte si dlouhou, horkou sprchu nebo koupel. V každém případě si nahlas zazpívejte alespoň kousek nějaké písničky. Po koupání se jemně protahujte a masírujte. Přemýšlejte o programu na dnešní den, o tom, co budete psát do deníku a co si dáte k snídani.
...

Krátký deníkový záznam:

Popište jednu z nejšťastnějších chvil, kterou jste kdy zažily. Snažte se vzpomenout, proč jste se tehdy cítily tak dobře. Tento pocit analyzujte, a snažte se jej prožívat celý den.
...

Co dnes dělat místo přejídání:

1.všechna vaše oblíbená jídla, která konzumujete během záchvatu, dejte do dřezu s vodou. Nedělejte si hlavu, že je to plýtvání, jídlo byste totiž stejně vyzvracely

2.Dejte si další sprchu nebo koupel a opakujte všechno, co bylo náplní ranní rozcvičky

3.Dejte si sklenku vody nebo snězte mrkev

4.Snažte se zvolnit. 15-30 min relaxujte/meditujte nebo se pomalu procházejte na nějakém pěkném místě. Můžete pomalu chodit i po pokoji, a klást důraz na neměnné houpavé tempo.

5.Vezměte svj seznam činností a projděte si, co jste dělaly včera. Zvolte činnost, která zabere.
...

Domácí úkol: den druhý:

1. začněte sestavovat seznam možných opor. Hledat a najít vhodnou podporu znamená hledat a najít řešení. Vytvořte si seznam lidí, kteří o vašem onemocnění jž vědí. Na další list napište seznam těch, kterým o své bulimii chcete říci.
Nemusíte je kontaktovat teď hned, takže budete mít dost času vyrovnat se s myšlenkou, že jim o všem povíte.
Seřaďte si jednotlivé osoby podle pořadí, v jakém je budete kontaktovat. Vedle jména si napište, jakou formu kontaktu pravděpodobně zvolíte, např.dopis, telefonát, osobní setkání atd...

2.Pokud se chcete vzdát bulimie, musíte si najít jiné činnosti, myšlenky a pocity, které ty stávající nahradí. Dnes přemýšlejte o tom, co se nového naučíte. Této nové aktivitě se pochopitelně budete věnovat i poté, co třítýdenní program skončí.
Může jít třeba o nějaké cvičení, cizí jazyk, hudební nástroj, potápění, proramování, naučit se poskytovat první pomoc atd atd...Zvolte činnost, která vás bude opravdu bavit, protože jí budete věnovat nemálo času

3. Běžte na dlouhou procházku po okolí. Nenechejte se odradit počasím. Vezměte si s sebou zápisník a zapisujte všechno, co vás při procházce napadne. Odhoďte stud. Usmívejte se a mluvte s lidmi. Dívejte se jim do očí. Během procházky nejezte a nechoďte do obchodů!

důležitá poznámka: Ve chvíli, kdy se budete chtít přejíst, je nejlepší "zmizet", ale až se vrátíte domů, měly byste stále prožívat to, co nastoupení záchvatu brání. Jakmile se tedy vrátíte, posaďte se, a 5min relaxujte. Pak sáhněte po deníku a pište. Můžete taky někomu zavolat, dát si sprchu, případně dělat cokoli, co vám pomůže udržet navozený duševní stav.
Je sice nesmírně důležité umět se sebrat a jít pryč, jakmile se však vrátíte do svého obvyklého prostředí, je naprosto klíčové udržet si pozitivní pocity a odhodlání pokračovat v cestě k uzdravení.
...

Na dobrou noc:

Možná jste tento den strávily radostně a máte pocit z dobře vykonané práce. Nebo jste možná frustrované a plné úzkosti. V každém případě je za vámi další den. Utvrďte se v tom, že budete v programu pokračovat.
Dokážete to!
Jak budete usínat, vzpomeňte si na ony šťastné okamžiky, o nichž jste psaly ráno do deníku. Přeneste se do té situace.

zvadlo kytary mezi knížkama

25. března 2011 v 23:18 inspirace

Cermaque cirkus se Zdendou Větrovcem mezi knížkama




čtvrtek 31. 3. 2011 , S -anitkvariát Brno

dvojkoncert Zdeňka Větrovce a Jakuba Čermáka v antikvariátu na táborské