Únor 2011

Aspergerův syndrom obecně

28. února 2011 v 17:07 pod čarou...
Hledala jsem nějaké informace o Aspergerově syndromu, a narazila na hodně pěkný portál

http://www.dobromysl.cz

kde jsem našla to, co jsem potřebovala.

Tedy něco k Aspergerově syndromu(převzato z dobromysli)

...
Kdykoliv potkáme nějakého člověka, vytvoříme si o něm hned hromadu úsudků. Stačí pohled a můžeme často odhadnout věk nebo společenské postavení, z výrazu tváře nebo tónu hlasu můžeme okamžitě říci, je-li šťastný, rozhněvaný nebo smutný, a podle toho reagovat.Ale ne každý to dokáže sám od sebe. Pro osoby mající Aspergerův syndrom je obtížné správně si vyložit signály, které jsou pro většinu z nás samozřejmé. Následkem toho je pro ně obtížné dorozumět se a pohybovat se mezi ostatními.

Aspergerův syndrom je druhem autismu - postižení ovlivňujícího způsob, jakým se osoba dorozumívá, a jak reaguje na jiné osoby. Aspergerův syndrom a autismus mají mnoho společných rysů, např:

potíže v komunikaci
potíže ve společenských vztazích
nedostatek představivosti a tvořivé hry
Nicméně lidé s Aspergerovým syndromem mají obvykle méně potíží s řečí než osoby s autismem. Často mluví plynule, avšak jejich mluva může znít stroze až nabubřele. Lidé s Aspergerovým syndromem také nemívají přidružené mentální opoždění, spojené často s autismem, ve skutečnosti často mají průměrnou nebo nadprůměrnou inteligenci.

Díky tomu mnoho dětí s Aspergerovým syndromem navštěvuje běžnou školu a se správnou podporou a povzbuzením mohou dobře prospívat a později dosáhnout vyššího vzdělání a získat zaměstnání.


Základní charakteristika
Aspergerův syndrom má mnoho společných znaků s autismem. Nejdůležitějšími znaky jsou:

Potíže ve společenských vztazích
Narozdíl od osob s "klasickým" autismem, které často vypadají do sebe uzavřené a bez zájmu o okolní svět, mnoho osob s Aspergerovým syndromem velmi touží být ve společnosti a nemají odpor ke styku s lidmi. Avšak stále je pro ně těžké porozumět mimoverbální komunikaci, včetně výrazu tváře.

Potíže v komunikaci
Osoby s Aspergerovým syndromem mohou mluvit velmi plynule, ale nevšímat si přitom reakcí lidí, kteří je poslouchají. Může se stát že stále mluví a mluví, bez ohledu na zájem posluchačů, nebo mohou vypadat necitliví k jejich citům.

Navzdory tomu, že mají dobré jazykové schopnosti, mohou osoby s Aspergerovým syndromem znít příliš puntičkářsky nebo brát vše příliš doslovně - problémy mohou působit žerty stejně jako nadsázka nebo metafory. Například člověk s Aspergerovým syndromem může být zmaten nebo i vystrašen prohlášením: "Utrhne mi za to hlavu."

Nedostatek představivosti
Zatímco osoby mající Aspergerův syndrom často vynikají v učení se faktům, vzorcům a schématům, je pro ně těžké přemýšlet abstraktně. Dětem to může působit problémy ve škole, kde mohou mít obtíže s některými předměty, jako je literatura nebo náboženství.

Zvláštní zájmy
U osob s Aspergerovým syndromem se často vyvine téměř posedlost ve vztahu k jejich koníčku nebo sbírce. Jejich zájmy obvykle zahrnují uspořádávání věcí nebo memorování údajů z oboru, na který se soustředily, jako jsou například vlakové jízdní řády, výsledky dostihů nebo i rozměry katedrál.

Když Joe jezdí do Yeovil (asi 20 kilometrů vzdáleného), je zcela obvyklé, že mluví o poplašných zařízeních proti zlodějům, určuje a počítá všechna poplašná zařízení, která cestou spatří. V Yeovil je zcela zaměstnán koukáním po všech obchodech, u nichž sleduje, jak jsou zabezpečeny poplašným zařízením. Pokusy odvrátit jeho pozornost jsou neúspěšené, tak veliká je jeho posedlost.
Peter Marsden, otec

Nicméně, s povzbuzováním se jejich zájmy se mohou rozvíjet takovým způsobem, že lidé s Aspergerovým syndromem začnou svůj oblíbený obor studovat nebo v něm také najdou práci.

Obliba rutinní činnosti
Jakákoli neočekávaná změna obvyklé rutiny může u osoby s Aspergerovým syndromem vyvolat rozčilení. Malé děti si mohou vytvářet své vlastní rutiny, například do školy mohou vyžadovat jít pokaždé stejnou cestou. Ve škole je mohou rozčílit náhlé změny, jako je třeba změna rozvrhu. Lidé s Aspergerovým syndromem často upřednostňují rozvrh denní činnosti podle určitého daného vzoru. Jestliže jejich činnost vyžaduje časový plán, pak jakékoliv neočekávané zpoždění (např. dopravní zácpa) může vyvloat úzkost nebo rozčilení.

Simona v zaměstnání často posílali vyřídit nějaké záležitosti - doručit naléhavé dopisy firmám v Londýně. Simonovi se tyto povinnosti líbily a byl vždy na minutu přesný, ale dokázalo ho velmi rozčílit, když do jeho plánu zasáhlo zpoždění autobusu nebo metra.
Anton Barber, otec

To byly hlavní rysy této poruchy, ale protože každý člověk je jiný, mohou tyto znaky značně kolísat a některé se mohou projevovat silněji než jiné.

Jaké jsou příčiny Aspergerova syndromu?
Po příčinách autismu a Aspergerova syndromu se stále pátrá. Mnoho odborníků věří, že vzor chování, podle kterého se Aspergerův syndrom diagnostikuje, není důsledkem jediné příčiny. Mnoho důkazů ukazuje na to, že příčinou Aspergerova syndromu mohou být různé fyzické činitele, které vesměs ovlivňují vývoj mozku - příčinou není citové ochuzení nebo výchova.

Existuje na to nějaký lék?
Aspergerův syndrom je vývojová porucha postihující mozek, a proto nelze vyléčit. Z dětí s Aspergerovým syndromem vyrostou dospělí s Aspergerovým syndromem. Přesto však lze mnohého dosáhnout vhodnou výchovou, vzděláváním a podporou.

S dostatkem času a trpělivosti je možné naučit osoby s Aspergerovým syndromem základním dovednostem pro běžný život, například vhodné komunikaci s lidmi.

Význam včasné diagnózy
Protože postižení osob s Aspergerovým syndromem není tak patrné jako u osob s autismem, může u nich být tato porucha dlouho nerozpoznána. To může vést k tomu, že na jejich potřeby nebude brán ohled a rodiče se mohou obviňovat, nebo ještě hůře - obviňovat své dítě, pro jeho neobvyklé chování.

Když byla u Joeho stanovena diagnóza Aspergerův syndrom, dostavil se počáteční pocit úlevy. Po tolika letech hledání jsme konečně zjistili, v čem je problém. Avšak brzo přišel vztek. Vztek na ty roky marných pokusů najít správnou diagnózu, vztek na odborníky, kteří nám pomohli málo nebo vůbec, a vztek na to, že to musí mít zrovna Joe.
Peter Marsden, otec

Co přinese budoucnost?
V současnosti existuje jen několik zařízení určených výslovně pro děti s Aspergerovým syndromem. Některé děti jsou v běžných školách a jejich prospěch závisí na podpoře a povzbuzení od rodičů, pečovatelů a učitelů. Některé děti s Aspergerovým syndromem navštěvují zvláštní školy pro děti s autismem a děti mentálně opožděné. (Týká se Velké Británie, pozn. překl.)

Jelikož u osob s Aspergerovým syndromem je často jejich postižení méně zjevné než u někoho s autismem, jsou v jistém smyslu více zranitelné. Bohužel se ve škole mohou stát snadným cílem škádlení a šikany.

Postupem času, jak jsou starší, mohou si uvědomit svoji odlišnost od ostatních lidí a cítit se osamoceně a trpět depresemi. Lidé mající Aspergerův syndrom často touží po společnosti a jsou zmatení a rozčilení skutečností, že najít si přátele je pro ně tak těžké.

Ale budoucnost osob s Aspergerovým syndromem nemusí být tak bezútěšná. Dospělí s Aspergerovým syndromem mohou (a také se tak děje) žít plnohodnotný život, dosáhnout vyššího vzdělání, získat práci a vytvářet přátelství.

V zaměstnání mohou osoby s Aspergerovým syndromem nabídnout mnohé: přesnost, spolehlivost a oddanost věci. Nezbytný je však informovaný a chápající zaměstnavatel a kolegové v práci.

Aspergerův syndrom u dětí

28. února 2011 v 17:02 pod čarou...
Aspergenův syndrom je charakteristický disharmonickým vývojem osobnosti s převažující 
poruchou v oblasti sociální interakce a komunikace. Na rozdíl od
dětského autismu není narušen vývoj řeči ani inteligence. Verbální
projev těchto dětí ovšem bývá nápadný svou monotónností a pedantickým
důrazem na správnost použití jazyka. Jejich zájmové zaměření je rovněž
nápadné, mívají velice specifické, stereotypní zájmy podobně jako děti s
autismem. Udává se, že četnost výskytu je vyšší než u autismu, jeho
diagnostika je však složitější. Aspergerův syndrom bývá diagnostikován
později, protože v raném věku se postižení neprojevuje tak závažně.
Dítě s Aspergerovým syndromem působí dojmem, že si neuvědomuje nepsaná pravidla chování, tudíž dělá a říká věci, které druhé lidi urážejí, nebo prostě zlobí. Pro tyto děti bývají typické pravdivé a výstižné poznámky, které však v dané situaci nejsou vhodné a přivádějí druhé do rozpaků.
Například dospívající s Aspergerovým syndromem náhle uprostřed konverzace utne tok hovoru a bezostyšně a hlasitě prohlásí, že ten druhý má křivé zuby. Jistěže má pravdu, jenže takovéto poznámky rozhodně nepřispívají k plynulému hovoru, o udržení kamarádství nemluvě. Jeden chlapec posedlý počítači vyslechl rozhovor rodičů o tom, že sousedé mají nový počítač. Okamžitě se k nim vydal a začal přístroj hledat. Problém spočíval v tom, že byla skoro půlnoc a sousedé už spali. Vůbec nechápal, proč by se sousedi měli bát, že mají v domě zloděje, a nakonec se na ně dokonce rozzlobil, protože mu vynadali. Jakmile jsou dítěti nějaká pravidla vysvětlena, přechází k jejich neúprosnému dodržování. Například se z něj stává jakýsi třídní policista a stíhá každého, kdo pravidla poruší. Ale také upřímně přizná pravdu. Jedno dítě ve třídě, kde se učitelka právě zabývala něčím jiným, záměrně zlobilo, aby pobavilo spolužáky. Jakmile si učitelka uvědomila, co se děje, zeptala se: ?Kdo to byl?? Rozhostilo se ticho. Prolomilo ho až dítě s Aspergerovým syndromem, které jí ochotně oznámilo, kdo zlobil. Vyčítavých pohledů spolužáků, kteří ho mlčky obviňovali ze zrady, si vůbec nevšímalo, nerozumělo jim. Jiné děti ochotně poruší pravidla, mají-li z toho prospěch nebo legraci, ovšem dítě s Aspergerovým syndromem nikoli.

Někdy se stává, že děti s Aspergerovým syndromem uplatňují pravidla v nesprávných kontextech. Například jeden mladík s Aspergerovým syndromem chtěl upoutat matčinu pozornost, protože se právě bavila s kamarádkami a on jí něco potřeboval říct. A tak hlasitě prohlásil: ?Hej, ty tam!? V dané chvíli si neuvědomil, že by bylo vhodnější oslovit matku jinak, slušněji. Tito jedinci jsou impulzivní, nedokážou domyslet důsledky svého jednání, proto řeknou první věc, která jim přijde na mysl. Lidé, kteří je neznají, si zpravidla myslí, že jsou drzí, rozmazlení nebo nevychovaní, vrhají na rodiče pohrdavé pohledy, aby jim dali na srozuměnou, co si o jejich nekompetentní výchově myslí. Výjimkou nebývají výčitky typu: ?Kdybych ho měl doma čtrnáct dní, srovnal bych ho.? Rodiče by jim své dítě jistě rádi svěřili, aby si sami odpočinuli a druhým ukázali, jak moc se mýlí. Základním předpokladem změny samozřejmě je, aby si ostatní uvědomili, že dítě s Aspergerovým syndromem není drzé a ani nechce být. Prostě neví, jak jinak by se v dané situaci mělo zachovat.

Carol Grayová (2000) vyvinula techniku, již nazvala společenské příběhy. Při práci s dětmi trpícími Aspergerovým syndromem se výborně osvědčuje, jelikož je učí, podle jakých vodítek se mají orientovat v sociální situaci. Dále vede druhé k pochopení úhlu pohledu daného dítěte, vysvětluje, proč dítě s Aspergerovým syndromem působí dojmem, jako by se chovalo naivně, výstředně nebo neposlušně. Jakmile se chování dítěte vymyká očekávanému jednání, vzniká krátký příběh, který mu vysvětluje situaci a navede ho na vhodné chování i prožitky. Například dozor v jídelně si stěžuje na dítě, protože ve frontě na obědy zlobilo. Prvotní dojem je, že se dítě záměrně chovalo agresivně nebo že bylo drzé. Takové vysvětlení se hodí pro běžné děti, ovšem při využití techniky společenských příběhů je v první řadě nutné nahlédnout na vzniklou situaci očima příslušného dítěte.

Jakmile si s dítětem promluvíme o tom, co se stalo, snadno zjistíme, že ho například zmátlo pravidlo, že děti mají v řadě stát jedno za druhým, nikoli vedle sebe, nebo nepochopilo, proč vlastně musí stát ve frontě, případně nedokázalo odhadnout, kam se má zařadit či jak se má při čekání chovat. V případě ostatních dětí není třeba předpoklady a očekávání specifikovat, ovšem u malých dětí s Aspergerovým syndromem je to naprostá nutnost, protože jim chybí jakýsi přirozený cit pro sociální situace. Na druhou stranu se dokážou naučit, co mají dělat, ovšem první podmínka je patřičné vysvětlení.

Krátké příběhy dítěti nabízejí popis situace, důraz se pochopitelně klade na to, aby si dítě uvědomilo hlavní principy sociálního kontaktu a dokázalo posoudit, co se děje, bude či má dít a proč. Příběhy se píšou podle stanovených pravidel vycházejících z bohaté zkušenosti Carol Grayové.

život s Aspergerovým syndromem

28. února 2011 v 16:53 pod čarou...
...než se dostanu k nějakému vlastnímu psaní, ráda bych ukázala "příběh" někoho jiného. je fajn vědět, že to může fungovat :)

Aspergerův syndrom a život s "Aspíky"

Ahojky vsichni, kdo mate doma nekoho s Aspergerovym syndromem. Ziju osmym rokem s manzelem Aspergerem a nase drahe ditko (4roky), je taktez Asperger. Aspergeruv syndrom se totiz ve velke vetsine dedi z otce na syna, ale vyjimky potvrzuji pravidlo, ja mam dceru:o) Pokud je vas manzel tedy skutecne Asperger, pravdepodobnost, ze budete mit dalsiho maleho Aspicka je velmi vysoka. Ale rozhodne se nedeste. Oba jsou k sezrani a moc je miluju, ikdyz zivot s nimi rozhodne neni jednoduchy!!!!!!!!!!!!!
Zivot s partnerem-Aspergerem
Co byste meli mit na pameti driv, nez zapocnete vaznejsi vztah s muzem ci zenou Aspergerem je fakt, ze s Aspergerem totiz temer nemozne se rozejit. Pokud si vas totiz vybral a zaradil do sveho sveta, neni uz uniku. Skutecne je to na cely zivot (tedy dokud se nezblaznite, nebo nezemrete:oD. Oplatkou z jeho strany ziskate obrovskou lasku, az oddanost a zavislost, vernost (rozhodne nema v umyslu vynakladat dalsi obrovske snahy na to, aby se sblizoval s dalsi zenou,pokud uz si vybral vas). Krizove momenty v zivote s Aspergerem jsou naprosto bezne, zvlast pokud jeste nevite presne, co AS obnasi. Jeste horsi je, pokud ani partner netusi, ze je Asperger a tudiz se jeste navic drti a trapi tim, ze nereaguje vzdy tak, jak by si pral a ze ma v sobe poradny chaos.
Zivot s ditetem-Aspergerem
Neni o nic mene narocny. Kazde dite je jine, nektere je spis hypoaktivni, tiche a moc si svet kolem sebe nepripousti k telu, muze byt chladne a odtazite, ale i to se muze s postupem veku zmenit. Dalsi moznost je mit hyperaktivniho Aspika. Tento typ ditka vyzaduje vytrenovanou kondicku, pevne nervy, popr.dostatecnou zasobu psychofarmak na zklidneni. Je to neustavajici zahul, kdy dite neposloucha, je tvrdohlave, zurive, dela si co chce, vyzaduje neustale pozornost a nepostoji, neustale na neco saha, nekam beha, neco rozebira, zahrnuje rodice kvantem otazek, venku utika, rozhazuje veci, premistuje obsahy regalu v obchodech a celkove pusobi dojmem rozmazleneho zuriveho spratka. Ovsem nemuze za to a nedela to schvalne. Opravdu se snazi byt hodne, ale proste to stale nejak nevychazi. Telesne tresty jsou naprostym omylem, ktery nefunguje, pouze vzbudi u Aspicka jeste vetsi revoltu a muze spustit lavinu schvalnosti. Dite s AS je velmi tvrdohlave a chce dosahnout za kazdych okolnosti sveho, musi se naucit, ze rodic je osoba, ktera rozhoduje, protoze je naprosto nezbytne, aby vas aspon okrajove dite respektovalo, jinak vam bude diktovat cely zivot podle svych potreb az do smrti. Musite byt neskutecne dumyslni, dusledni, milujici, ale prisni, jinak mate zadelano na pekny problem. Upozornuji, ze tyto charakteristiky jsou velmi zestrucnene a nemusi platit na kazdeho. Ovsem odmenou na druhou stranu muze byt, ze vas bude opravdu velmi milovat (ovsem to mu nezabrani vas neposlouchat, nicit a deptat;o) - samozrejme nechte.
Pokud budete mit stesti, vase dite bude nadprumerne inteligentni a bude skutecny "maly profesor", budete se dmout pychou, az bude ve dvou letech znat celou abecedu a pocitat jako kdyz bicem mrska, ovsem ne kazdy ma takove stesti. A jsou i Aspergeri s podprumernym IQ, kteri zvladnou jen par slov. Zivot v rodine Aspergeru (1 a vice) To, ze se nekdy citime uplne na dne a mame chut se vsim prastit je zcela prirozeny doprovodny jev zivota s Aspergery. Myslim, ze si tim prochazi uplne kazdy. Je to dane prilisnou odlisnosti mysleni, vnimani, chapani nas a nasich aspergerovskych drahousku. Takze dobra zprava - nejste v tom sami! ;) Dalsi dobra zprava, odbornici nelenili a vymysleli lek. Ja ho beru uz skoro rok a nemuzu si ho vynachvalit. Jsem mnohem min podrazdena, nevytoci me takove veci jako driv, uz nemam stresem stazeny zaludek pri kazde prochazce a hlavne uz nepusobim dojmem ztrhane, vynervovane osoby. Je pravda, ze pri prvnich davkach leku jsem mela pocit, ze se mi vraci tehotenske nevolnosti, ale stacilo se najist a bylo to O.K. a do tydne to vymizelo zcela. Lek vyrabi firma Pfizer a jmenuje se Zoloft. Ja beru 25mg denne, je to uplna pididavka, leky pomahaji uz jen od pohledu :-D Za cely rok jsem nepocitila nejake vedlejsi ucinky, snad jen to, ze spim jako spalek, coz je lepsi, nez se prevalovat a nemoci usnout, coz jsem mivala driv. Zajdete k nejblizsimu psychiatrovi, ci neurologovi a on vam to na zaklade vasich problemu napise, ci po zvazeni vaseho zdrav. stavu a symptomu predepise vhodnejsi lek.
Moje osobni zkusenosti
Pisu vam, protoze sama vim, jak jsem na zacatku patrala, hledala, byla zoufala. Jestli me clanky alespon trosku pomuzou dalsim, tak me psani splnilo svuj ucel a ja jsem nadmiru spokojena. Muj manzel je typicky Asperger (hypoaktivni, zahloubany, se svymi ritualy, s mnozstvim socialnich konfliktu - kdyz neni po jeho, je ofenzivni, ale diky Bohu jen proti ostatnim, ne proti me a moji dcerce. Nema pratele, lide jeho chovani povazuji za nadutost, aroganci a egoismus a jiste si mnoho z nich mysli, ze jsem s nim ze strachu:-D, coz si myslela i moje maminka a casto se me ptala, jestli me netyra a nerve na dceru;-D. Nerve a netyra, doma je to hodny, zcela krotky Meda Beda, ktery miluje svoji rodinu, chce mit klid, pochopeni a zazemi a musi mit pocit, ze je sefem nasi rodiny a hlavne si nevsimnout, ze to tak neni, pak je vse uplnem v poradku. Jasne, kazdy asperger je egoista! :-) Taky se mi tu a tam vybavuje pisen: Ja, ja, ja, jenom ja! Ale tady je treba vysvetlovat a mluvit. Ja mam stesti, muj Asperger, nemluvi hodne, avsak kdyz se rozhodne neco mi sdelit - zejmena o svych oblibenych tematech, muzu si uvarit kafe a pocitat s tim, ze mam o alespon pulhodinovy program postarano. Kdyz vypravi, nesnese, abych neco delala, musim se posadit a divat se na nej. Nastesti to funguje i opacne, kdyz mu chci neco sdelit neco velmi duleziteho, tak se snazi me bedlive poslouchat a porozumet. Mluvte, vysvetlujte, nazorne vyjasnujte sve pocity, pokud je treba malujte schemata, grafy, uzijte jakychkoliv prostredku k pochopeni.
Jsou vsak veci, se kterymi nelze nic moc nadelat a je treba se s nimi smirit a moc je neresit, a pokud to nijak zavazne neohrozuje manzelsky zivot, pustte to z hlavy. Ja jsem se casto rozcilovala, ze kdyz jsem o necem (ne prilis podstatnem mluvila) a z niceho nic manzel pronesl neco, co se ani okrajove nevstahovalo k memu tematu. Pochopitelne me to rozcililo, protoze jsem mela pocit, ze me neposloucha. Kdyz jsem ho zkousela z toho, co jsem rikala, tak vedel. Takze poslouchal, tedy alespon okrajove. Ted uz ho nezkousim a jen se pousmeju. Jejich mysleni je jine, nez nase, zatim co nase je spis jako dalnice, jejich je jako bludiste s nekolka moznymi vstupy a vystupy a jeste v nekolika vrstvach, takze nikdy nemate zaruku, ze dojtete ke stejnemu zaveru. Je treba to mit na zreteli a nedrtit se tim. Co je na nasich drahouscich krasne a mnohdy me to az dojima k slzam, ze se opravdu snazi, ikdyz v konecnem efektu to neni treba ani poznat. Je treba chvalit a chvalit, nezdrahejte se podrbat za ouskem, polibit na ocicko, bude stastny (pokud to ma rad), ze ho chapete a ochotny domlouvat se priste vic. Pokud chcete, aby vam autisticky zbytek rodiny rozumel, budte strucni, vecni a primi. Oprostete se od zbytecnych deatilu, ktere odvadi aspergerovskou pozornost k podruznostem. Moje dcera je velmi inteligentni, diky Bohu, ale divoka stale dost, vsude se chova, jakoby ji to tam patrilo. Driv se nad to lide povznaseli, ze je "mala" a hyperaktivni, ale ted, ve ctyrech letech, kdy vypada na pet a pul, uz davaji najevo, ze se jim zda nevychovana, prilis spontanni, a vyzyvaji me, abych jejimu radeni ucinila pritrz :-D To samozrejme nelze, protoze kdyz ji zabranim v delani jedne neplechy, zacne bleskurychle s jinou. Takze jedina moznost je odtroubit ustup a rychle odejit. Uz mame i mista, kde nam dali najevo, abychom se sem uz nevracely.
Nevypravim lidem na pockani, ze ma dcera je Asperger. Za prve, mnoho lidi nema ani zdani co to je, a za druhe nepochopi, co to obnasi a budou si stejne myslet, ze jsem neschopna matka, ktera ma rozmazleneho spratka a neni ho schopna zvladnout. Verim, ze se me zlaticko za par let zklidni a nikdo nepozna, ze ma nejaky problem. Takze to vubec nevytrubuju do sveta. Je to jeji zivot a ja nemam pravo rikat o ni lidem neco, co by se ji za par let nemuselo libit. Muj manzel zastava nazor: Rikat, rikat, rikat. V jeho pripade je jeho okoli obeznameno s tim, o co se jedna, dokonce to mnohym dulezitym dal pisemne. Rika, ze mu to ulehcuje zivot, a ze je pro nej lepsi, kdyz na nej lide pohlizeji jako na Aspergera, nez na jako spatneho cloveka. U cizich lidi je mu uplne fuk, co si o nem mysli a jak na ne pusobi, ale u tech, co mu na nich zalezi alespon trochu, mu to vadi. Faktem je, ze pokud moje rodina nevedela, ze mam Aspergera, mysleli si, ze je to rapl, namysleny sobec, dominantni hloupy samec. Mnohym lidem totiz hypoaktivni Asperger pripada jako hloupejsi, ci pomalejsi v mysleni, ac jen proto, ze treba nepochopi jejich ironicke narazky, a kdyz je pochopi reaguje akcnim protiutokem. V manzelove pripade krikem a divokym sermovanim rukama. Lide se mylne domnivaji, ze clovek, ktery nedokaze ovladat sve emoce, neni inteligentni. Muj manzel je vysoce inteligentni, jen to proste pred ostatnimi lidmi nema potrebu dokazovat. Ma v hlave astronomii, kvantovou fyziku, rekne vam odkud kam letaji letadla ruznych typu a statu, ma zevrubne prostudovane jizdni rady vlaku po cele republice a kdyz mu reknete, ze potrebujete od nekud nekam, sestavi vam z hlavy nejlepsi cestu a rekne navazujici spoje. Ma v hlave mapu celeho sveta, rekne vam nejvyssi bod, nejnizssi bod, kolik meri ktera hora, jake je hlavni mesto te ci one zeme a jakou ma vlajku, jaka je tam mena a jake ma HDP. Ja ho obdivuju. Na "svoje" veci ma obdivuhodnou pamet. Ovsem to je to, co posudkove komise a jini lide nedokazou pochopit: Pokud je tak inteligentni, jak to, ze si neni schopen rano namazat chleba k snidani? A pokud neni nic jineho doma k jidlu, tak radsi bude hladovet az do meho prichodu. Neobejdou se bez nas. jsou bez nas zoufale opusteni a bezbranni jako deti.
No nic, musim koncit,moje ditko se dozaduje pozornosti. Jenom teze na zaver: nebat se zamestnavat! Davejte svym malym Aspergerum bezpecnou pracicku pod dohledem. Ja nechavam dcerku lestit zrcadla, utirat stul, umyvat drez, a je nadsena, ze to zvladne a je na to pysna a chce dalsi. Navic ji to zabavi. Potrebuje mit stale program. Co taky miluji, kdyz mi kremuje svymi malymi rucickami zada, nebo kdyz me cese, to bych drzela a drzela. Skoda, ze ji to moc dlouho nevydrzi, ale je to faaaajn. Doporucuju. Klidne se ptejte na co chcete, mam hodne navodu, typu a napadu, jak neposedne ditko zvladat, tedy hlavne doma. Doma s ni nemam problem. Venku je to horsi, tam ji nemuzu postavit na 4min.do kouta pro neposluchy, apod...

"dlouhé vlasy - dlouhé vedení?" aneb hrátky s vlásky III.

28. února 2011 v 13:52 MAXmišmaš
Moje třetí ochotná hlava byla opět Gabča.


Gabča má dlouhé a pevné vlasy, které mají přesto tendenci plihnout. Kolem obličeje jsou vlasy postupně sestříhané až do úrovně krku.

Naše bipolarita (přesněji řečeno Zdivočelá přirozenost) přímo vybízela ke zopakování účesu, který jsem zkoušela někdy minulý týden.
To jsem nebyla jsem úplně spokojena. Nejvíc mi vadily přehnaně zcuchané a ztěžklé konce, a taky příliš "upláclý" vršek. Proto jsem tentokrát zkusila postupovat jinak a zachovat pouze výledný kontrast.
Vlasy jsem umyla, nanesla ochranu proti horkovzdušné úpravě, zlehka pročesala hřebenem se širokými zuby a nechala asi 20min jen tak schnout.
Poté jsem vlasy znovu rozčesala, rozhodila pěšinku a postupně sušila kulmofénem. Začla jsem odspodu, a postupně se dostala až k pramenům na klikaté pěšince. Na temeni a po stranách hlavy jsem se snažila nejvíc. Bylo to hodně zdlouhavé, kulmofén nesuší zdaleka tak rychle jak fén, ale zato se mi podařilo díky kulaté hlavici docílit přirozeného objemu a nemusela nic tupírovat nebo používat objemovou pěnu.
Spodní délku vlasů jsem vysušila fénem přes plochý kartáč dorovna.
Při minulém česání jsem spodní část vlasů "cuchala" postupně dokola. Nebylo to vyloženě špatné, ale nakonec jsem strávila nejvíc času vyrovnáváním délky...:-/
Tentokrát jsem zkusila vlasy nejprve stáhnout do gumky a cuchat (hřebenem) všechno naráz. Následně jsem vlasy rozdělila do menších culíků a pracovala na menších částech, což mi umožňovalo přesněji zachovávat "linii zlomu".
Lepšímu výsledku napomohlo určitě i průběžné vlhčení a foukání přes difuzér. Minule jsem cuchala na sucho, což vlasům dodalo sice více "pevnosti", ale taky vypadaly trochu "prkenně" a na dotek to bylo oproti tomuto nepříjemnější.
Z vlasových přípravků jsem použila tužidlo a modelovací vodu.
Pramínky kolem obličeje jsem ještě jednou vyfoukla přes hřeben a modelovací vodou zdůraznila konečky.
Na závěr jsem celý účes zafixovala lakem.



koukám na svoje představy z minula: "Moje představa jsou bohatší konečky a možná i o trošku více objemu na temeni hlavy."...no, konečky jsou méně ztuhlé a bohatší jsou určitě o pohyb:) Snažila jsem se více oddělit klid od divočiny.
A objem? No, nevím,.
Pro srovnání -
První pokus:





a výsledek :-):

...

Příprava druhého účesu by mohla suplovat nějakou uklidňovací terapii...

Vlasy se nejprve umyly a pročesaly hřebenem, poté jsem je rozdělila na pravé straně nerovnou pěšinkou a po celé délce včesala modelovací vodu.
Přes 2 hodiny jsem pak na střídačku kulmovala, krepovala a foukala dohladka. Jednotlivé prameny byly cca 1,5cm široké.
Ty, které šly přes kulmu se nenatáčely úplně, nechávala jsem je po kulatém želízku jen klouzat, aby se vytvořily "pouze" velké a nepravidelné vlny, a ne klasické prstýnky.
Ty, které se foukaly dohladka jsem okamžitě fixovala gelovým voskem s leskem.
.
Po vyčerpávající přípravě nastal krátký okamžik tupírování a tvarování "ofiny".


A na tomhle jsem docela pohořela, protože jsem nezvládla vyplnit kouty tak, aniž by nad čelem nevznikl nehezký cucek anebo vajíčkovytý kopeček:-D



Tato skutečnost mi hodně narušila představu o výsledku. Nakonec jsem zaimprovizovala, vlasy znovu vyhladila a vytvořila jakoby čelenku z pár pramínků.Fixovala jsem je matným voskem a na straně sepla vlásenkou, přes kterou jsem nechala padat svrchní prameny.


S výsledkem nejsem spokojená, vršek hlavy je moc spoutaný, protahuje obličej a dělá "helmu". Pro příště zkusím vymyslet způsob, jakým zamaskovat čelo správně. Na fotce navíc celý účes působí hrozně vyplandaně...
.
Co se ale jinak vlasů týče, jsem maximálně spokojena s efektem, kterého jsem docílila trojí úpravou jednotlivých pramínků:)
Účes jsem nijak nefixovala, pouze sem tam vetřela trošku lesku.

...
a kolem jedenácté večer už nám začlo lehce šibat jak to tak bývá při podobných akcích, a tak se stalo
"co kdybysme zkusily nějak zakomponovat ty větvičky?"
"nějak to vyšesat?"
...
pravá zdivočelá přirozenost:
Všude dohladka, kolem obličeje nechat volné, konce nacuchat, dvojitě smotat a připíchnout pinetama. Ozdobit dle nálady:)...zdivočelá přirozenost...jojo:-D




...a variace na ptačí hnízdo:-):
...V jednu ráno jsme to rozpustili...necítila jsem nohy, kalhoty a triko jsem měla ulepené od častého utírání přípravků, na levé ruce dva řezance od nůžek a konec zvonec...bylo to fajn :)

"zohýbané avšak nezlomené hřebíky" aneb zase hrátky s vlásky II.

28. února 2011 v 2:12 MAXmišmaš
Mám velmi zlou sestru, která má však občas světlé chvilky:)... v nějaké z nich se rozhodla, že mi taky půjde pod ruce...
a tak se stalo...
Práce se sestřinými vlasy je opravdu práce. Má vlasů za dva lidi, a ještě k tomu velmi silné. Prostě hříva hřebíků :)
Prvním přáním byla změna barvy...
ehm...
nějak se nepovedlo, takže jsme musely barvit nadvakrát (= přes 2h čekání a narušování mého harmonogramu:-D)...Konečný výsledek je něco mezi fialovou a bordó.

tedy moje druhá hlava- sestra a její výchozí "pozice" před česáním:

vlasy jsou velmi husté, nepoddajné,směrem ke konečkům mají tendenci se vlnit, pěšinka nad levým okem, délka "ofiny" zhruba po špičku nosu, dále vlasy v lehkých stupních po stranách obličeje až ke konečné délce
...

když jsme byly mnohem menší, často jsem sestře na hlavě tvořila různé účesy. Spousta gumiček, skřipečků, sponek, bylo to hrozné...mořila jsem se s tím, a když jsem konečně spoutala všechny její vlasy, připadala jsem si jak voják po bitvě...
Teď jsem se rozhodla jít na její vlasy méně "vybaveně", ale zato zákeřněji.
.
Účes, který jsem vytvořila sestře, je hodně radikální. Název "zdivočelá přirozenost" se k němu nehodí, přestože je tvořen přirozené měkkou linií uzlu a krepací...
bipolarita...ano ano:), tohle je ono...konkrétně strnulost a pohyb...
.
Nejprve jsem vlasy navlhčila a nanesla ochranu na vlasy ve spreji. Poté vyfoukala přes hřeben dohladka. konečky samozřejmě zlobily, ale vzhledem k pozdější úpravě jsem je nežehlila. CCa 10 tenších pramínků jsem nakrepovala.
.
Nemám žádné fotky zachycující postup, tedy ve zkratce metodika práce:):
Účes na sestřiné hlavě je tvořen trojfázově. V první fázi jsem oddělila vlasy nad čelem v půloblouku prodlužujícím pomyslně tvar obličeje. Tyto vlasy sepnula pinetou. Zbylé vlasy jsem rozdělila na dvě části asi 1,5cm nad ušima.


Spodní část vlasů jsem u kořínků tupírovala a následně vyšesala a smotala v jednoduchý bobek, který jsem připevnila dvěma vlásenkama. Vrchní část jsem následně oddělila v týlu, tu spodní z nich také tupírovala (méně než tu spodní), a postupně přimotávala na bobek, s tím, že konečky jsem stáčela doleva a nechávaa trčet.
Každá otočka =1vlásenka.
Vrchní část jsem tupírovala jen v nejvyšší hranici, a následně "překlopila" dozadu a taktéž zatočila a připevnila vlásenkama.
Celkem jsem použila 6 vlásenek.


...
Ve druhé fázy jsem krepovačkou "pomačkala" každý druhý trčící koneček. Ty nekrepované jsem následně definovala voskem a celý "bobek" zafixovala lakem.
Pak jsem rozpustila "ofinovou" část, nanesla modelovaí vodu a celou nakrepovala. Takto "polámanou" jsem ji sčesala na stranu a stejně jako u Terky nechala dramaticky přes půlku obličeje, tentokrát však více přísně.
K této radikálnosti mi hodně nahrával střih, který k něčemu podobnému přímo vybízel:).
Pomocí tvarovacího fluida vznikla téměř rovná a odstávající (důležité slovo téměř) patka, kterou jsem následně "vrátila" k obličeji.


...
v konečném výsledku jsem zachytila strnulost (patka) a pohyb (ttéměř nejtěžší část celého česání tohoto účesu. Modelovat jednotlivé trčící pramínky tak, aby působily lehkým a živoucím dojmem, ale zároveň se neslívaly v jeden pramen přepadávající dozadu).
.
Nelakovala jsem, jen jsem zlehka vetřela gelový vosk pro lesk.
.
Bavila mě ta hra s hladkostí (vpodstatě vše tupírované a vyhlazené) a krepy a v neposlední řadě docela dobrý pocit, že jsem vyzrála na sestřiny hustovlasy...


"takze kratce" aneb zase hrátky s vlásky :)

28. února 2011 v 1:06 MAXmišmaš
Nu, tak jsme se domluvily s holkama, a šlo se vlasit a vlasatit:). Vymýšlely sme, jak to celé pojmenujeme, nakonec sme se rozhodly pro rozdivočenou přirozenost...nejvíce vystihující slovíčko bipolarita se nám nepovedlo správně "zapravit", aby to neznělo vědecky :)...ale ve skrytu duše všechny víme, že je to právě bipolarita, co jsem se snažila zachytit na vlasové vlákna:)...dva extrémy setkávající se na jedné hlavě...
Nutno vypíchnout fatální selhání foťáku, takže většina dokumentace proběhla na mobilním telefonu ochotného kamaráda.
Jako bonus ale budou fotky papírové :)

oficiálně tedy zdivočelá přirozenost

a tohle jsou krátké vlasy, tedy moje první ochotná hlava - Terka:

výchozí: vlasy jsou dlouhé 4-10cm, na obou stranách v oblasti kotlet delší pejzky, vlasy jsou řidší, v úrovni levého obočí je vlk :)

první úprava byla čistě o práci s fénem a kulatým kartáčem, stylingové přípravky jsem omezila na tužidlo (protože má Terka hodně jemné vlasy s tendencí plihnout) a závěrečné přelakování
výsledek:

...vlk je neřešitelný problém. Prostě tam je a nedá se s ním nic moc dělat, stejně problematické mi přišlo "vykrývání" koutů...
...
druhý hokus pokus byla agresivní forma účesu, kterou jsem chtěla zrušit o řádek výše uvedené :). Ve spojení se stejně agresivním líčením jsem chtěla nevědecky dokázat možnosti krátkých vlasů, které vypoví o divokém Já uvnitř Terky ...
Požadovaný výsledek byla tvrdá asymetrie na první pohled, na pohled druhý však jasně rozpoznatelná jemná linie táhnoucí se po obvodu hlavy.

V první fázy jsem použila modelovací vodu a krepovala jednotlivé pramínky:

Zdivočelá přirozenost...v případě tohohle účesu jsem se rozhodla vsadit na růstový směr vlasů, tzn. všechny vlasy od vírku na temeni jsem sčesala ve směru hodinových ručiček, čímž v přední partii vznikla dramatická patka, kterou jsem nechala spadnout přes celou pravou polovinu obličeje. V místě vírku, kde jsem vlasy sčesala do patky směrem doprava vznikl přelom.
Vlasy tak vytvořily dvě pomyslné linie, horní (na temeni) a spodní(na týlu), které se potkávaly a sjednocovaly na pravé straně hlavy.

...
Ve oblasti čela jsem patku křížila kratšími pramínky vybíhajícími z vírku za pomoci gelového vosku s leskem.
Všechny vlasy v zadní části hlavy jsem tvarovala pomocí tvarovacího fluida taktéž směrem doprava, modelace probíhala spodním obloukem prsty, průběžně jsem prosoušela.

...
v konečné fázi jsem na levé straně stáhla všechny vlasy od kotlet po kouty, a smotala je do tří tenkých ruliček. Vlasy jsem záměrně nepřitahovala až ke kůži. Všechny tři rolky jsou uchyceny jednou vlásenkou.
Celý účes je přelakován.


...
a poslední mučení Terezky byla variace na přírodu:), kdy jsem opustila těžké formy fixace a divokost je zde spíše v povrchové úpravě jednotlivých pramínků, které jsem krepovala za polosucha.Vlasy jsem tentokrát nechala přirozeně stáčet "od vlka", tedy z prava do leva.



Jednotlivé pramínky jsou suché, jen konce jsem zdůraznila gelovým voskem s leskem. Větvička na závěr...a jaro je tu :)

27:2:2011

27. února 2011 v 22:54 jídelníček :-/
nestíhám psát časy, a už se projevuje nestřídmost:-/...jj, je to fakt nepříjemné...

dneska sem snědla 3jabka a 1mrkev, talířek samoté čočky, řez tvarohového štrůdlu, kud lázeňské oplatky, kus okurky a 2 řádky čokolády

pití: 2x kafe, 1l zeleného čaje, 1x kapučíno, hrnek CARA, litr vody a sklínka domácího pomerančového džusu, ještě budu vařit hrnek třezalky

pohyb: nic akčnějšího než ráno rozcvička a chození po venku

a taky sem zas zvracela:-/.

Je hrozný vidět to napsaný. Když koukám na všechny ty jídleníčky je do očí bijící jak se mění ty "fáze"...musím jíst méně a častěji, a hlavně psát zase časy, abych měla přehled

lenost a vši

27. února 2011 v 13:39 deníček
Venku je hezky. Vidím to zpoza dvou za sebou jdoucích skel a brýle nasazené nemám.
Mám před sebou ještě dva a kus dne volna, ale volno opravdové nemám žádné.
Ségra si stěžovala, že má na něco chuť a že nemá co k jídlu. Nechce se mi tahat domů jen abych zjistila, zda je toto tvrzení pravdivé nebo ne, ale zbytečná cesta do obchodu je ještě horší.
Jak můžu vlastně říkat, že je venku hezky když tam vůbec nejsu?
A vůbec jak jsou lidi schopni kecat jen na základě naučených spojitostí. Venku svítí sluníčko a stromy se neohýbají ve větru, na pohled to vypadá fakt moc hezky a z toho vyplývá že je venku hezky...hmm...
Nic se mě nechce. Šla bych ven, ale nechce se mi samotné ale nemám chuť mluvit takže s někým by to bylo o ničem.
Měla bych psát.Nechce se mě. Měla bych určitě i něco vyprat. huuu....měla bych poslat spoustu mailů a esemesek...nechce se mě. Chce se mě maximálně vrzat na cello a čumět do krajiny. Na to je moc zima.
Jsem líná jak veš.

jsem líná jak veš.

moment...
ještě jednou....jsem líná jak veš...
cože?!?

nic, končím...du ven

26.2.2011

27. února 2011 v 12:35 jídelníček :-/
nezapsala jsem si žádné časy, nebyl na to čas...

měla jsem 1 rohlík s kouskem sýra, 1 rajče, 1 jabko a 3lžičky suchých těstovin
vypila jsem tak 1,5l karamelového Dilmaha, půl litru černýho čaje, hrnek zelenýho, hrnek třezalky,1sklínku vanilkového sojového mlíka a sklínku vody

pohyb...ráno sem si udělala chvíli pro rozcvičku, a pak...no nevím, asi tak 13h jsem stála nepřetržitě na nohách (jo, na 20min sem si sedla když ostatní jedlli:) ), spousta barvení, foukání, česání, nervování...jsem fakt unavená :-/

25.2.2011

25. února 2011 v 23:02 jídelníček :-/
9:20 - 2 krajíčky chleba s máslem a nivou
12:50 - výborná brokolicová polévka a následně kus filete s brokolicí a brambory made by Mona :)
16:00 - 1jabko a 1mrkev
20:30 - kus hranolek (tak 150g) a k tomu okurka a rajče

pití: 1,5l zeleného čaje, 2x kafe, 1l bylinkového čaje, O,5l jemně perlivé dobré vody, sklenice domácího pomerančového džusu

pohyb: 20min běh, 20min posilování na ruce a na břicho:), spousta chození a česání

24.2.

25. února 2011 v 1:45 jídelníček :-/
11:20 - 80g slunečnicových semínek v polevě + 1jabko
13:40 - 2plátky sýra
14:25 - cca 250g těstoviny se sojovým masem, cibulkou a rajčatovou omáčkou
pití: 2 sklínky vanilkového sojového mlíka, litr zeleného čaje, litr vody, 2 nealka piva, 3x becher lemond:), 2x černé pivo a 1 kofola
pohyb: práce na baráku, chůze cca 5km terénem, 15min posilování na ruce a zadek

23.2.2011

24. února 2011 v 0:01 jídelníček :-/
10:00 - taštička s tvarohem
10:50 - cca 50g kustovnice :)
13:30 - hranolky (cca 150-200g) se žampionovou omáčkou
17:10 - jabko
19:10-21:30 - nějaké grahamové tyčinky, kousek brambůrek a takové ty oslavové pamlsky :-/
pití: 3x kafe, 1l zeleného čeje, 1 velká kofola, 1velký hrnek třezalky, 0,4l vína, litr vody
pohyb: 5h aktivního úklidu, hodina fitboxu :)

od PPP k psychologii...

23. února 2011 v 16:52 PPP jako kamarádka nebo protivník?
Tak se jdu nahlásit po týdnu "mlčení". Původně jsem si říkala, že využiju zase toho lepšího období (tzn.funguju a vnímám "dobře") k jiným činnostem než piplání se ve mně samotné, ale poslední sezení u odborníka mě docela odrovnalo, takže …
Začalo to hned na začátku, kdy jsem byla tázána, kolik mám na sobě vrstev oblečení. Odpověděla jsem pravdivě, že čtyři. Znovu jsem byla tázána, tentokrát proč nosím větší oblečení než potřebuju.
Wtf???
Tahle otázka mě hodně vyvedla z míry. Nejsem si vůbec vědoma, že bych se halila do nějakých hábitů :-O, natož vědomě.
Samozřejmě když se cítím nafoukle, nevezmu si uplé šaty, ale to je snad zcela normální a dělá to každá holka!
Ptala jsem se tedy, co tím sledujeme.
Odpověď mě šokovala! Pan doktor si totiž všiml, že na sobě mám vždycky nějaký svršek, který "brání" ostatním vidět, jak vypadám. (nepamatuju se už doslova, co to povídal, ale určitě tam bylo něco ve smyslu, že je vidět, že mám smysl pro střih a barvu oblečení, ale že působím spíš jako němý sluha, protože je to neforemné a jediné co vykukuje jsou lýtka)
Opravdu jsem nevěděla, jestli se mám otočit a odejít rovnou, nebo počkat na další pokračování teorie, že se schovávám do vyplandaných hávů.
Snad každý kdo mě nějak víc zná musí uznat, že se oblékám zcela běžně, a že nosím normální trika a gatě a někdy snad až moc krátké krátké sukně atd.
A fakt, že nosím často nějaké delší svetry atd snad nevypovídá o chronickém strachu z toho, že ostatní uvidí moje křivky a obliny...
Samozřejmě někdy se "schovávám" úmyslně, ale to dělá taky každý druhý člověk,a mám za to, že je to tak správně, protože to svědčí o jakési soudnosti v oblékání.
No, takže po tomto uvítacím incidentu jsem si v duchu řekla, že když se svěřím "obyčejnému" psychologovi s problémem, se kterým nemá dostatek praxe, automaticky mě najde spoustu jiných poruch, ve kterých se vyzná, aby měl co řešit a v čem si honit ego.
A že k tomu podstatnému se vlastně nedostaneme...:-D...
Naštěstí jsem neodešla, ale sedla si a čekala, co bude dál.
Dál toho bylo hodně...
.
Ukázala jsem jídleníček. Není správný (jako bych o tom nevěděla), takže mi bylo "doporučeno", abych znovu zvážila možnost hospitalizace kvůli stabilizaci.
Nechci se nechat hospitalizovat. Ani nemůžu kvůli Inušce, a ani nechci kvůli tomu, že bych se tam zbláznila úplně. Být 24h mezi těma lidma...kterým se třeba léčit nejde, dívat se na to...ne, já bych se tam opravdu zbláznila doopravdy...
Dále bych tedy měla začít docházet pravidelně na sezení do bohunické nemocnice. Hmmm....
.
...a pak přišlo to hlavní...
.
(malá vsuvka: V průběhu posledních pár měsíců jsem si nechala udělat u psychiatra a různé testy na různé poruchy mimo PPP, stejně tak jsem šla na EEG.
Už tou samotnou žádostí jsem věděla, že musím působit jako cvok, ale to je mi UŽ opravdu jedno. Potřebovala jsem to, protože už jsem vyčerpaná spoléháním na nějaké odhady, intuice a podobné chiméry. Potřebovala jsem vidět papír s nějakým výsledkem).
.
Výsledek?
Mám sklony asi k sedmi odchylkám od "normy", (mimojiné maniodepresevní psychóze nebo afektivní poruše chování). Žádnou poruchu jako takovou nemám, krom toho, že trpím depresemi.
.
Když jsem tu posledně psala svou tezi o tom, že moje PPP není ten kořenový problém, nerozvinula jsem ji zcela úplně, protože mi to přišlo lehce absurdní....
Teď, po všech těch sezeních a mluvení se ukázalo, že zas tak absurdní to nebylo....je mi fakt trapné psát něco jako "já jsem to říkala", ale...
Nemůžu najít ta správná slova pro to, k čemu jsme došli...Jenže pokud nenapíšu tohle, nemá smysl sem do blogu už asi psát vůbec nic...
...
Moje "aktuální diagnóza" je dlouhodobý smutek z vlastní existence. Nejsem schopna se vyrovnat s tím, že vůbec jsem.
Začátek tohoto smutku nelze určit přesně, ale prý z toho, co jsem doposud říkala, to můžeme odhadovat na 12.rok mého života, prvotní příznaky ale už byly znatelné kolem 7.-10.roku. (hmm...byly znatelné...kolik lidí to v mém okolí asi tak poznalo???)
Může to být způsobeno nějakým těžkým traumatem z prenatálního období nebo dětství, nebo prostě něčím jiným, nebo taky třeba ničím (ta poslední varianta je nejděsivějsí, ale taky nejzajímavější, protože by to znamenalo, že jsem prostě místo převzetí zodpovědnosti za sebe zvolila cestu "já nic, já to nejsem"...ale to je prý ještě brzo na to, aby se to dalo poznat).
Druhým "problémem" je to, že moc přemýšlím a uvažuju.
A prý jestli jsem slyšela o indigových dětech... wtf????
PPP se rozvinula jako jeden z mnoha "pokusů" o sebepopření.
Jsem prý hodně silná osobnost, která se ale vlastní leností zmenšila...
"Můj aktuální osobní status z pohledu druhé osoby" není zoufalý, protože jsem se rozhodla zbavit se PPP, a v tom "materiálním" světě se sktivně snažím dát taky do kupy.
Když jsem na to konto pronesla něco jako "já vím že se snažím", bylo mi dost striktně připomenuto, že si nemám být tak jistá, protože nevím, co budu dělat za týden (to je taky takový žabomyší boj o prášky. Jestli jo, nebo ne.)
Ptala jsem pak na víc věcí, ale nedostala jsem odpověď.
...
prognóza?
Jediné co mě může opravdu pomoct jsem já a něco, čemu se říká sebeláska.
Další věc která mě rozhodně pomůže je zbavit se PPP, tedy aktivní terapie a odborný specializovaný dohled (to znamená takové GoogBye a přehození mě jiné dravé vyškolené zvěři???)
Jako "odborné" berličky si můžu vybrat doživotní invalidní důchod na hlavu, pobyt v léčebně, antidepresiva a různé terapeutické aktivity...
Z těch "neodborných" si mám najít chlapa, nepít, psát, pěstovat ovce a mít radost z toho, jak mám šikovnou dcerku.
Dále jsem křičela na svého doktora. Dále křičel doktor na mě...a nakonec jsme se domluvili.
...
Můj závěr? Nedozvěděla jsem se vpodstatě nic nového.
Depresemi trpí u nás tolik lidí, že už se to bere spíš jako norma. Někteří dokonce považují depresivního člověka za "hloubavějšího" nebo více "intelektuálního" ...není to výsměch???
Co mě moc dobře nedělá je otázka, co bude, jestli se vyhrabu z PPP?
Pokud je problém opravdu v tom, že nezvládám existovat, nebylo by lepší...
dadadááá
...
Dneska Inuška odjela s Václavem k jeho rodičům na jih. Mám týden "volna". V tomto týdnu bych ráda opět podnikla nějaké kroky směrem k Bohunické nemocnici, a zkusila si nepřipadat jako úplný blázen.
:)

krocení dlouhých vlasů :)

23. února 2011 v 1:09 MAXmišmaš
tak jsem se rozhodla, že po dlooouhé době nebudu jen vlasy krátit, ale taky česat :)
a tak jsem se po dlooouhé době přihlásila do jedné soutěže pro kadeřníky-amatéry :)

no, a tak jsem poprosila dvě kamarádky, aby mi dali hlavu pod ruce a ...

tohle je výsledek generálky na Gabči:

g1

začátek testu, jak moc "zkrátit" se Gabčiny vlasy dají

...
Protože jedno z "kol" je jen o čisté úpravě vlasů bez pomoci vlásenek nebo dalších udělátek, přemýšlela jsem, co s dlouhýma vlasama, aby to nebylo fádní.
Nedřív mě napadlo je nějak nakulmovat, ale to dělá skoro každý a nejsem si jistá, zda by výsledkem nebyla nějaká špatná parodie na baroko..
a tak jsem nakonec vymyslela jen čistou hru protikladu...
Dostat z vlasů maximum.

maximálně hladké-maximálně nespoutané

g4

co se líčení týče, rozhodla jsem se pro něco neutrálního, odcházející zimu a přicházející jaro.
g6

Velmi omezený čas a prostor pro "tvorbu" (Inuška po obědě spává tak hodinku, a tentokrát pro jistotu ani neusnula :) ) se bohužel odrazil na výsledku.
Moje představa jsou bohatší konečky a možná i o trošku více objemu na temeni hlavy.
Samozřejmě taky délková vyváženost na obou stranách a správně sesříhané prameny podél obličeje, které dotvoří konturu celého účesu v přední části.

civil
tady je hodně patrné, že vlasy nejsou u konečků dobře fixovány...tohle je asi půl hodiny po "dodělání"



Stříhat a seřezávat budu "až naostro", aby to sedlo opravdu na míru:)
...

nejhezčí fotky se samozřejmě povedly až po rozčesání, kde asistovala i Inuška :-D..a ta bílá halenka mě taky napadla až pozdě, ale aspoň vím, co a jak, až to bude doopravdy:)
g a i


no...a teď si řikám, proč vlastně vymýšlet složité účesy, když stačí krepnout jeden dva prameny :)
ggg

22.2.2011

23. února 2011 v 0:30 jídelníček :-/
dneska hrůůůza :-/

9:10 -banán a kus jabka
12:50 - 3lžičky kus-kusu s brokolicí a sýrem
17:30 - 2krajíce chleba suchého
18:10 - hruška

pití: 2,5l zeleného čaje, sklenice džusu jahodového, kafe, hrnek třezalky, litr vody
pohyb: kickbox

Kazety

22. února 2011 v 13:08 inspirace
Před pár dny jsem si pořídila konečně album Kazet. Chtěla jsem ho už dřív, vlastně hned poté, co jsem je objevila :), ale až teď nastala ta správná doba zničit se jimi.
Kdo nebo Co jsou Kazety?
Kazety jsou hudebně - vizuální sestava tří lidí, jmenovitě Johana Švarcová (klávesy a zpěv), David Doubek (samply, el.kytara, zpěv) a A.Schwarz (světla, projekce).
kazety 1


Jak jsem dozvěděla později, všichni členové jsou čilí i mimo Kazety:)
Johana např.studuje na FAVU obor Centrum audiovizuálních studií, jinak se věnuje divadlu a působí v experimentálním radiu IVO.
David hrál v kapele Mořská vlna AV, pod jménem Ventolín performuje ve svém osobním projektu a je zakládajícím členem předchůdců Kazet UNDO.
Aleš je designér a animátor a jeho práci najdeme třeba ve Fiume TV...


Na začátku svého působení (rok 2007)si říkali Cassette. Texty skládají všichni. S produkcí jim pomáhají MIDI LIDI.
Vztah mezi MIDI LIDI a Kazetami je patrný hned na první poslech. Pro ty, kteří obě kapely neposlouchají více do hloubky, může jejich tvorba až splývat.
Společné hudební rysy jsou neodbouratelné, Kazety stejně jako MIDI LIDI přejíždějí po podmalovaných smyčkách, přesto je tvorba Kazet s MIDI LIDI nesrovnatelná, (pominu-li zvuk elektrické kytary a "živých" kláves)co se obsahu týče.

Hudba Kazet je směsice post-punku s elektrem, discem a vůbec syntetickým nádechem 80.let. Kytara má ostrý a až rušivě řezavý zvuk, úžasné! To vše doplněno českými texty.
A myslím že to jsou právě texty, co "posouvá" Kazety dál za rámec české elektronické hudby.
Běžně u nás elektro-punk béká vesele, snad bych řekla až šible. Kazety?
Jděte se proběhout do lesa plného smutných střepů a dívejte se na nebe poseté kapkami ranní rosy...

Kazety až s hororovou naléhavostí útočí donekonečna opakovanými frázemi vystihující syrovou realitu nejen na uši posluchače...Ani zdánlivě naivní hlas neuvolní atmosféru poslechu.
Tak třeba taková písnička Necítím nic...

Normálně necítím nic
normálně necítím nic
Normálně necítím nic
normálně necítím nic

Se zadřenou košilí do krku
přemýšlím
jak vypadám zvenčí

tyto dvě sdělní se opakují s prolínají stále dokola.
Nudné? Neřekla bych. Znepokojující? Rozhodně ano.
Nekomu může připadat tvorba Kazet nezajímavá. Pokud bych se měla podívat čistě na formu, ano, Kazety mhou být únavné, a to i přes svižné tempo.
Na druhou stranu...není právě TO ono? Ukázka toho,jak to tu kolem nás funguje?
Já myslím, že tvorba Kazet je nezbytným kouskem v krabičce první pomoci pro zachování cítění v dnešním světě.
Na albu pojmenovaném stejně jako kapela (tedy Kazety) najdeme 10 tracků:
1. Depilace



2. Smutná


3. Love song


4. Belmondo


5. Řekni


6. Necítím nic


7. Kočka


8. Country


9. Dist


10. 13

V roce 2010 vyšlo čistě remixové album kazet (ještě jsem neslyšela celé) Kazety Social Remix Happening:

01. Smutná (1A2V1 cover remix)
02. Belmondo (Tominomix remix)
03. Belmondo (Karaoke Tundra remix)
04. Depilace (Midi Lidi remix)
05. Smutná (Popper-c remix)
06. Smutná (Slowmotiondancer remix)
07. Depilace (Magnetik PVK remix)
08. Smutná (Tvyks & Burian remix)
09. Smutná (Yak remix)
10. Depilace (The Fakes kompakt remix)
11. Belmondo (Tominomix remix 2)
12. Smutná (Midi Lidi remix)
13. Smutná (Romano Porni remix)
14. Depilace (Tévé cover-verze)
15. Depilace (Side9000 dub version remix)
kazet2





...
ještě něco z textů kazet:
DEPILACE

Musí to pryč
všechno to musí pryč
řasy co líbeš
chloupky co hladíš
všechno to musí pryč

Uvidíš -
je to jako se zout
uvidíš -
je to jako se zout

rozehřát náplast
nalepit a strhnout

trochu to bolí když me nechceš takovou jaká sem
city se drolí když do nich mícháš depilační krém

Trochu to bolí když mě nechceš takovou jaká sem
Trochu to bolí když mě nechceš takovou jaká sem
Trochu to bolí když mě nechceš takovou jaká sem...

Pára se sráží
na zamrzlá okna
kolem sou vlasy
co budu muset smést
odhrnu sníh
a kouknu se ven

odhrnu sníh
a kouknu se ven
na nebi září plno hvězd
odhrnu sníh
a kouknu se ven
na nebi září plno hvězd

odhrnu sníh a kouknu se ven
odhrnu sníh a kouknu se ven....


DIST

..ale vypadám jako ty
tajně se scházíme
taky na severu
zamilovanej pár

pudeme k nám domů
nahoře opravují chodník
dupeme po trávě
naproti nám de černovlasá
du a neotáčím se.

Neslyším co říkáš!..
...ale vypadám jako ty

Sou tam a baví se o tom
jestli by si uvařili člověka
v našem paneláku se to stalo
ve vedlejším vchodě
XXX totiž vařil lidský maso.
Du po točitejch schodech do pátýho patra
všude smrad
ve třetím to nejde dál
ve třetím to nejde dál
ve třetím to nejde dál...

...


večer pro Josefa Klíče

21. února 2011 v 23:09 inspirace
ve středu 23.2.2011  v 19:30 v brněnském Divadle U Stolu zahraje Josef Klíč (violoncello)

(Josef Klíč- tvůrce vlastních skladeb, které nezapřou ani autorovy četné zkušenosti s širokým proudem undergroundové a alternativné hudby. Jmenovitě spolupracoval například s Mejlou Hlavsou, Timem Bradym, Pavlem Fajtem, J. E. Fričem, P. Zajíčkem, J. J. Neduhou a Extempore, Ještě jsme se nedohodli, Psími vojáky, Dama Dama, Dášou Vokatou, Špinavým nádobím atd. Zárověň je členem syrového violoncellového dua Křišťálová stoka a působí v dalších příležitostných uskupeních, jako je například Radost Brečet)

klíč


v doprovodu Jana Čudka Kelnara (lesní roh)  Společně s nimi vystoupí Lucie karafiátová (zpěv) a Jaroslaf Erik Frič (recitace)



Literárně-hudební večer na motivy Kihy Job (Starý zákon) s neotřelými umělci :)


21.2.2011

21. února 2011 v 20:21 jídelníček :-/
11:10 - 7 zázvorek a 1 jabko
13:05 - cca 250g rýže s mrkvičkou a cuketou
14:30 - 15:10 - asi 8 zlatých oplatků
17:40 - rohlík suchý + 1/2 mrkve
18:10 - zbytky od oběda tak 150g

pití: 1,5 litru čaje na nervy, 1l zelenýho, hrnek třezalky, O,5l domácího grepového džusu, sklenice vody a ještě si teď uvařím velký hrnek nějakýho čaje

pohyb: běh 20min

dnes mám krizový den:(...
jedla jsem hodně špatně, a tedy...zvracela :(

o blogu 20.2.2011

20. února 2011 v 22:48 deníček
...
Moje verbální komunikace během posledního roku dospěla pomalu do bodu mrazu, psaná forma mi tedy může pomoct nezbláznit se načisto.

Za těch pár dní, co sem píšu, mi přišlo několik mailů...
Okoukala jsem tu, že spousta blogerek (na kluka jsem ještě nenarazila) pravidelně reflektuje na tyto příspěvky, tak tedy:

argument: myslíš že tvoje výlevy někoho zajímaj a že to tady někdo vůbec čte?
fl: je mi jedno, jestli to někoho zajímá, očividně to někdo čte:)

argument: docela zajímavé věci co si sem píšeš akorát ti to hodně kazí  ten příšernej avatar
fl: nevím co to je avatar sakra? :-O

argument: ... přesně ... slyšel a viděl jsem je v Kaštanu v Praze dík - Martin p.s. už dlouho jsem nečetl tak krásnou češtinu ...
fl: díky...není co dodat, prostě Zapaska:)

argument: di se vysrat ty intelektuální namyšlená krávo!!!!!!! zdechni!!!!!
fl: a ty seš z kterýho blogísku?

argument: Amanita je boží, dík za odkazy!
fl: není za co

argument: snad se brzo uzdravíš
fl: i já doufám :)

argument: to jako budeš psát ke každýmu písmenku nebo co??? Jaký to má zmysl? Vůbec sem nepochopila ani nevidím zmysl v tom psát takový kraviny!!
fl: jaký to má zmysl nevím a taky ho v tom nevidím.

argument: Líbí se mě co píšeš. Když bys chtěla přečíst něco z mojí tvorby tak budu rád.
fl: když mi pošleš nějaký odkaz, kde to najdu, tak si něco třeba přečtu :)

argument: nejseš krapet na hlavu? Mirek
fl: Mirku, všichni jsme na hlavu.
...
nu, promázáno, sečteno podtženo, dík za korespondenci...
lovuju vás, báááj :)

já no


...

zbytky

20. února 2011 v 22:15 deníček
plouží se
krouží
nedbá
naději nemá
ve dlaních
spjaté
prsty
včerejší kaše
od rýže zbytky
do koše
letí
štěstí
spláchnout
vytáhnout
zmáčknout
vytřít
...
na mokré podlaze to často klouže